Letos uplynulo přesně 150 let, co se v této pražské čtvrti trvale usídlili. Jejich kroniku uvádí následující motto: "Rodina, která nezná svoji minulost, nezná i budoucnost."
V nesmrtelném románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války říká hlavní protagonista: "Já mám rád, když je někdo přímo odněkud." Praha 4 se svými 128 tisíci obyvateli zahrnuje mnoho panelových sídlišť, kam se v posledních desetiletích z různých míst republiky přistěhovaly desetitisíce lidí. Najít vnitřní vztah třeba k třetímu výškovému domu v dlouhé řadě podobných dá fušku, někdy se lidé neznají ani na jedné chodbě. Získání sounáležitosti k bydlišti také ztěžuje fakt, že lidé často pracují na jiném konci obrovitého města, než kde bydlí.
Tři bratři v akci staví hotely
Rod Jiřího Luky, spolumajitele a manažera hotelu v centru staré Michle v Nuselské ulici, je skutečně přímo odsud, a to nejen co do bydliště, ale i svým veřejným působením „vepsaným do kamene“, Švejk by měl radost. Do Michle přišli již „prapraprarodiče“ pana Luky. Antonín Luka, rolnický syn z Chaber, sem přesídlil od roku 1866 natrvalo. Našel si práci v pivovaru, který se nalézal v dnešním pečovatelském domě Sue Ryder. Později koupil a zařídil hostinec U červené růže na tzv. Kovárně. Jeho tři synové udělali v rychle se rozvíjející průmyslové obci raketové kariéry. První syn, Václav Luka, pradědeček dnešního manažera Jiřího, postavil Hotel Luka, který je, s výjimkou smutné dvaačtyřicetileté přestávky, v rodinném vlastnictví pod jménem Hotel Michle. Václav Luka se stal navíc v Michli starostou, činovníkem Sokola a tedy váženým občanem. Druhý ze synů „praotce“ Antonína, Josef Luka, byl jednu dobu rovněž michelským starostou a založil v místě na křižovatce ulic U Plynárny, Michelská a Nuselská další hotel se jménem Ariel, který již neexistuje, i když budova stojí. Josef Luka byl též poslancem za živnostenskou stranu. Jeho syn Vlastimil se proslavil jako hráč fotbalové Slávie a trenér československé reprezentace v letech 1951 až 1953. Lukovi jsou také příbuzní se slavným fotbalistou Josefem Bicanem. Ale vraťme se ještě ke třetímu ze synů „chaberského“ zakladatele rodu v Michli. Byl jím František Luka, který postavil – jak jinak – Lukovu restauraci s ubytovacími pokoji, dnešní hotel Attic v Hanusově ulici.
Těžké roky pod totalitním jhem
Syn zakladatele dodnes existujícího hotelu Antonín Luka pokračoval ve vedení hotelové živnosti svého otce a proslul jako velký odborník na gastronomii. Získal rozličná ocenění svého umu z celé Evropy, nejvíc si však cenil vědomosti, které nabyl od francouzských učitelů vybraného stolování. Antonín Luka se zapojil do protinacistického odboje tím, že poskytoval potraviny parašutistům, kteří přišli do Prahy popravit Heydricha. Asi ho zachránil jen fakt, že si odbojář Jan Zelenka-Hajský ve chvíli, kdy se ho snažilo zatknout gestapo, dobrovolně vzal život. Udělal to proto, aby při očekávaném brutálním výslechu nikoho neprozradil. Národní hrdina Zelenka-Hajský byl dlouholetý rodinný známý, což dokazuje dochovaná korespondence. Antonína Luku těžce zasáhlo znárodnění hotelu na začátku padesátých let. Když se v roce 1964 dozvěděl, že se bude muset také vystěhovat z bytu v hotelu, dostal infarkt a zemřel. Rodina dokonce musela ještě deset let splácet dávnou půjčku na opravu, i když jí už hotel nepatřil. Antonínův syn, rovněž Antonín, nadání pro vybranou gastronomii zdědil a v komunistické éře ji vyučoval na středním odborném učilišti. Mezi jeho žáky patřil i mediálně známý Zdeněk Pohlreich a další vyhlášení gastronomové, například Josef Vladař, František Zeman a Václav Haman. Byl to rovněž Antonín, kdo po vrácení hotelu staronovým vlastníkům v roce 1991 znovu nastavil dřívější vysokou kulinářskou laťku.
Ve svém třetím michelském století rod ožívá
Vraťme se však k odbojáři Antonínu Lukovi. Jeho syna Václava Luku, jinak též náruživého fotbalistu místního klubu Arsenal Michle, zlákalo učitelské povolání. Pedagogický gen pak přeskočil i na jeho vnuka, který se stal v roce 2004 držitelem pedagogického vyznamenání pro nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos, jež získal na základní škole Mendíků v Michli. Mnoho let byl i ředitelem základní školy v Modřanech. V současnosti je Jiří Luka zástupcem ředitele pro základní školy společnosti Open Gate v Babicích. Jeho otcem je v úvodu již zmiňovaný Jiří Luka, spolumajitel a manažer rodinného Hotelu Michle, člen KDU-ČSL v Praze 4. Jako křesťan se snaží pomáhat tím, že ve svém hotelu za symbolické ceny trvale ubytovává několik lidí, kteří se dostali do tíživé životní situace. Jeho bratr, ing. Václav Luka, bývalý dlouholetý prezident Jockey Clubu a majitel koně Cipísek, který vyhrál Velkou pardubickou, je jednatelem společnosti LUKA s.r.o. a tedy součást vedení rodinného hotelu.
Netočí se vám už z Luků hlava? Rod je široce rozvětvený, vždy byl bohatý na syny. Nezmínili jsme zdaleka všechny jeho příslušníky, a hlavně, vynechali jsme manželky a dcery, které rodu přinášely svoji péči a lásku, bez níž by veškeré úsilí přišlo rychle vniveč. Podle manažera hotelu se všichni Lukovi mají rádi, pořádají v michelském hotelu rodinné sjezdy a pomáhají si. Sestavili dokonce rodinnou kroniku, kde jsou zaznamenány osudy všech ženských i mužských příslušníků „klanu“. Kroniku uvádí následující motto: „Rodina, která nezná svoji minulost, nezná i budoucnost“.
