Selhala Evropská komise u konfliktu zájmu pana premiéra?

Zatím se mi zdá, že ano. A je to vážné.   Nejde mi vůbec o to "potrestat Andere Babiše", neboť k posouzení jeho viny či neviny se musíme dobrat doma my sami. Jde o to, zda v Unii platí pravdla vždy a pro všechny.

Proč si to myslím?
 1. Když Evropská komise navrhla text upravující konflikt zájmu (paragraf 61 nařízení 1046 z července 2018), zdá se, že si neudělala jasno v tom, jak bude postupovat, pokud členské země a jejich orgány nebudou nařízení ctít. Což je podstatná chyba.
 2. Navíc není tak úplně jasné, zda podobný "osud" nepostihl i předchozí, slabší text. Komise se o jeho naplňování zřejmě moc nestarala (což je její úkol) i přes to, že indicie politického zneužití unijních fondů existovaly (nejen u našeho premiéra). Nejde tedy jen o problém posledních měsíců.
 3. Dokonce i poté, co problém spojený s našim premiérem, který je obvzláště viditelný (jde o premiéra, hodně peněz a růst čerpání EU fondů jeho firmami), se Komise k akci rozhoupávala pozoruhodně pomalu.
 4. Poté, co právní servis Komise (což není definitivní autorita, ale velmi "těžká" váha) konstatoval jasně problém od srpna a upozornil na možný problém předtím, jasná reakce Komise nepřišla.
 5. Audit v Praze má dle mého názoru k posouzení právního stavu jen malý přínos, spíše jde podle mne po jiné linii, a to po kvalitě rozhodování úřadů o tom, kdo dotaci dostane. Z čehož může být další průšvih, ale jiný než ten, o který od začátku jde. Pokud jde o tento problém, pak lze pomalost postupu v tomto bodě chápat.
 6. Ani po měsících "práce" Komise není výsledek jasný. Mezitím zřejmě firmy z "holdingu" peníze (byť zatím české) čerpají a problém roste. A naopak klesá důvěra v to, že si Komise s problémem poradí. Čas je tedy důležitý a nezdá se, že to Komise chápe.
 Možná to zní tvrdě, zejména od člověka, který práci Komise často hodnotí pozitivně. Ale zní to jako velké a nebezpečné selhání. Právní stát je o tom, že se pravidla dodržují a platí pro všechny. A v případě pochyb se vyjasní, co je a co není v souladu s právem.
 V EU za to odpovídají samozřejmě primárně členské země, když selhají, tak Evropská komise a poté soud. Kauza, kdy by měla Komise zasáhnout do "majetku" a "postavení" premiéra země, je bezprecedentní a veskrze špatná. Ale vzhledem k tomu, že náš premiér nebyl sto problém korektně vyřešit (prodat firmy čerpající dotace nebo o dotace nežádat), musí Komise korektně a rychle jednat. Nestalo se to. Lidsky, politicky i strategicky chápu, že se Komisi, komisaři i řadě úředníků do rozhodnutí nechce. Ale ohrožují tím právní stát, tedy princip, na kterém má Unie stát zejména proto, aby byla pro své občany důvěryhodná, pro podniky předvídatelná a pro partnery čitelná.
 Pokud tímto přestane být, bude to špatné pro naši budoucnost. Systém, kde jsou někteří "více rovnoprávní" než jiní, a kde se problémy řeší jen tehdy, pokud to někomu nevadí, není vůbec dobrý režim pro většinu občanů. Na úrovni států je to velmi špatné pro ty menší a slabší. Doufejme, že si to Komise, ale i náš premiér začnou uvědomovat a budou dle toho jednat... Čas mezitím běží a škody narůstají.