Pražské unijní hledání...

Mám čím dál tím silnější pocit, že Andrej babiš se svou lačností po dotacích zamotal hlavu celé Unii.

Může to mít jak happy end - že do budoucna bude jasné, kde hranice leží a jak se právo vykládá - a nebo z toho bude mlhavý chaos, který ve svém důsledku oslabí princip právního státu v Unii. Druhý z výsledků by znamenal selhání Evropské komise, neb by se ukázalo, že neví, jak vlastní návrh na důležité omezení střetu zájmu v praxi uplatnit.

Co to vše ale znamená pro nás? Zdá se mi, ze nic dobrého, neb jsme spoluaktéry tohoto procesu.

Dle veřejných informací se totiž zdá, že unijní kontroloři v Praze neřeší ani "právní" otázku výkladu omezení střetu zájmu pana premiéra (k tomu do Prahy jezdit nemusí, jde o právnickou práci nad zákony unijními i našimi), ale budou zkoumat, zda české instituce nebyly k firmám pana premiéra příliš vstřícné při posuzování toho, zda mají dotace dostat nebo při jejich kontrole. Jinak si přítomnost úředníků a jejich rušný rozvrh neumím logicky vysvětlit.

Pokud tomu tak bude, jsou možné tři výsledky.
Ten první, pro naši zem příznivý, by byl ten, že naše "procedury" při přidělování unijních miliard jsou v pořádku. Pan premiér (resp. jeho firmy) nebyl nikdy nijak při žádostech a hodnocení zvýhodněny, a na stole je tedy -"jen" zmíněný konflikt zájmů.

Může se ale stát, že projekty ukáží, že s poskytovanými dotacemi "není vše vpořádku". Ne nutně kvůli tomu, že jde o firmy pana premiéra, ale třeba tím, že dotační instituce důsledně nevyžadovaly plnění podmínek.

Výsledkem by pak mohly být až miliardové "korekce" dotací, tedy náklad pro stát v kombinaci s hrozbou propadnutí EU fondů. A vedlejším produktem pak větší nedůvěra úředníků Komise a politiků hlavně donorských zemí v naši schopnost peníze odpovědně využívat.

Ještě o stupeň horší by bylo, pokud by se u některých z projektů ukázala "nadměrná vstřícnost" úřadů k žadatelům ze skupiny firem pana premiéra.Programy by mohly být stavěné tak, aby "vyhovovaly", projekty hodnoceny podivně vstřícně (za inovaci bude označeno něco, co fakt inovace není) a nebo by "oko přivírali" kontroloři. Znamenalo by to, že systém, na kterém funguje stát (tedy korektní a férová práce jeho úřadů), nepřežil střet s lačností premiéra či lidí v jeho firmách po státních penězích. Kromě tučných pokut by to otevřelo otázku, jak dál a jak se z takovéto hluboké krize fungování státu vymanit.

Nejen proto doufám v možnost prvou, která ukáže, že úřady státu neselhaly (ačkoliv to některá data úplně nepotvrzují). A k tomu doufám, že i Komise najde cestu, jak se s problémem konfliktu zájmu, který, zdá se, její představitelé podcenili či řešili alibisticky, férově, transparentně a korektně vyrovnat.

Pokud by to tak nedopadlo, bylo by to velké a vážné selhání Unie, tedy něco, pro co (nejen) teď není fakt vhodná doba.