Kampaň už končí

V posledních par týdnech jsem nejen jezdil po mnoha místech naší země, bavil se s podnikateli, studenty, politiky i ostatními občany, ale také sledoval, jak vlastně „připrava na volby“ u nás vypadá. 

A jedna věc mne hodně překvapila. A tou je fakt, jak málo byla řeč o tom, kdo jak budoucnost Unie vidí a co pro ni chce udělat. Nebyla o tom řeč přes to, že jen mezi hlavními soupeři byly na to názory dramaticky odlišné a stálo by za to tyto rozdílné vize více konfrontovat a důsledky rozdílů tak lépe vysvětlit.

Můj pohled asi znáte, a je také docela srozumitelně popsán v našem programu. Heslo „Spolu jsme silnější“ totiž popisuje nejen náš pohled na domácí politiku, ale je vlastně esencí toho, jak vidím Unii. Bez ohledu na to, zda Unie existuje nebo ne, tak vítězíme spolu a také prohráváme. Na našem malém kontinentu, kde žije spoustu lidí v různých zemí, z různých národů a s různými pohledy na svět, prostě není místo na uzavření se do ulity a čekání na to, že trable vyřeší někdo jiný. Velké problémy, které jsou nad možnosti řešení jednotlivými zeměmi, regiony či městy, prostě musíme řešit společně. Najít společnou řeč a řešení, které je dobré pro všechny. A měli bychom mít i více odvahy problémy menší, které lze řešit níže než na unijní úrovni, nechat být. Hlavním mottem mého pohledu na evropskou politiku je právě toto, což s sebou nese vůli chápat i pohledy ostatních a snažit se prosadit, ve spolupráci s ostatními, dobré, společné řešení (zahrnující co nejvíce „našeho pohledu na věc“). A nebát se presentovat dosažené kompromisy našim občanům a vysvětlit výhody, které s sebou nesou.

Vize, které jsou v programech či heslech jiných stran zahrnuty, vedou zcela jiným směrem. Pokud lze dosáhnout naplnění cíle „být spolu silnější“ toliko kompromisem, což je obvykle tak, bude jeho vyjednávání „tvrdě a nekompromisně“ opravdu těžké. Nekompromisní dosažení kompromisu je protimluv, protože k jeho dosažení je skoro vždy kompromis třeba. Toto heslo je v praxi blízko preference „nedohody“, pokud by dohoda kompromis, tedy ústupek, od nás vyžadovala. A vyjednávání „nedohod“, pokud jsou časté, znamená, že Unie začne ztrácet smysl. A to je jen krok předtím, než začne, k naší škodě, být historií.

S logikou „tvrdě a nekompromisně“ je spojen také požadavek na to, aby nás v Unii nemohl nikdo přehlasovat. Tedy, abychom mohli každé rozhodnutí zablokovat. Zní to dobře, jen pokud si neuvědomíme, že se obvykle velmi často najde někdo, kdo zablokuje právě to, o co my v Unii nejvíce stojíme.

Také myšlenka „Evropy více rychlostí“, tedy systému, ve kterém si každá země vybere, které „části“ Unie bude akceptovat, a které ne, vede ke zcela jiné Unii, než je ta dnešní. Již na první pohled je třeba jasné, že pokud bude mít každá země jiná pravidla pro zboží či obchodované služby, nebude existovat faktický, fungující společný trh. V praxi by však tento koncept nevedl k „Evropě dle jídelního lístku“, kde si každý volí „svůj tvar Unii“, ale k rozdělení Unie na jádro, které se hesla „společně jsme silnější“ drží, a periferie, která zpočátku bude členem „širší Unie“, ale postupně se dostane do pozice „asociovaného nečlena“.  Pochopit to jde snadno. Pokud by třeba „západ“ prosadil posílení sociálních standardů v „jádru“ a „periferie“ by pravidla nepřijala, dříve či později by „jádro“ začalo blokovat zboží z „periferie“, neboť by ho označilo za sociální dumping.

Dalším nebezpečným prvkem by se stalo pravděpodobné posílení role velkých silných zemí v „jádru“, které by mohlo vést „k nekomfortu“ zemí malých a středních, vzniku nedůvěry a možná i nepřátelství.

Prostě, každé A má své B. A v dnešním, složitém světě, to platí ještě více než jindy. Naplňováním hesel, které zní dobře na billboardu nebo v televizi, můžeme dospět snadno do situace, které se obrátí proti našim zájmům.

Škoda, že o tom nebyla řeč. Jak se totiž ukázalo v nedávno zveřejněném průzkumu, mnoho Evropanů chápe, že se Unie může začít rozpadat. A drtivá většina si myslí, že by jim to ublížilo. Ale stát se to nemusí. Hlavně tehdy, pokud si lidé zvolí representanty, kteří úmyslně nebo svou neznalostí Unii k rozpadu povedou. Škoda, že o tom nebyla v minulých týdnech řeč…