Hlavně klid a teplo…?

Jedním z motivů naší politiky, v podání některých představitelů, je se do "věcí nemíchat", "nechat co jde na ostatní" a "starat se o sebe". Neboť "tady je to přece naše"... 

Dle mého názoru to nefunguje a mnohokrát se nám to vymstilo. Platí to jak v širším kontextu – stalo se, že smlouvy, které byly na papíru, se v cár papíru změnily i kvůli tomu, že jsme o jejich platnost řádně nepečovali – ale i ve věcech menších. Dnes jsou na stole nejméně dvě:

1. Trump, obchodní války a náš Autoland

To, že clo na hliník a ocel, které slouží jako start možného nebezpečného konfliktu, se nás dotýká málo, je jen polovina pravdy. President Trump má totiž zjevně ochotu označit za nebezpečí pro národní bezpečnost i dovoz aut do USA. A to by nebyl "velký průšvih" pro Kanadu a Mexiko, ale i pro Evropu. Proto je moc důležité, abychom u stolu, který bude formovat politiku EU v reakci na tento podivný, leč nebezpečný krok, seděli a rozhodnutí spoluformulovali, jakkoliv je to v tomto případě neskutečně složité. Ale je jasné, že dopad toho, jak se tento počínající konflikt (ne)vyřeší, bude na nás a naše občany mít nemalý vliv. 

2. Migrace a Schengen  

Zdá se, že naší prioritou v hledání odpovědi Unie na problém migrace je "zabránění kvótám". Bez ohledu na to, zda společné řešení vznikne, neboť kvóty považujeme za naše ohrožení, "nekvóty", včetně žádné dohody, nás nechají v klidu.

Je to nesmírně krátkozraké. Diskuse není o kvótách, ale o tom, zda vznikne, nebo ne, vzájemně přijatelná dohoda zemí. Bez takovéto dohody (kde bychom měli chtít nahradit kvóty jinou, vzájemně přijatelnou solidaritou, kterou navrhneme) můžeme být zpět v situaci roku 2016, jen se zásadně menším počtem migrantů, ale mnohem vyšší odhodlaností politiků dohnat věci na ostří nože. Možnost kolapsu Schengenu, který není důležitý ani tak pro naše turisty jako pro naše firmy, by pak byla nadohled... A s ním možná i rychlejší nebo pomalejší odchod politik, na kterých naše dnešní stabilita a prosperita stojí...

Myslím, že vždy v minulosti bylo správné podílet se na formování naší budoucnosti a nesázet na to, že "nás ostatní nechají na pokoji a vše bude dobré" anebo to "za nás zařídí". V dnešním světě, přes naše členství v Unii a Nato, to platí. A to hodně.