Ani první, ani poslední dialog na mých setkáních s lidmi, kteří se přišli o Unii bavit

Blog o tom, jak takové rozhovory vždy probíhají. Co si z nich posluchači odnesou a zda tomu, co jim říkám, věří, mohu však jen spekulovat. :-) 

"Do Unie posíláme spoustu miliard našich korun. Ví se, kolik dostáváme zpět?"

LN: "Ano, rozdíl se nazývá čistá pozice. Najdete o ní pravidelně přesné údaje na stránkách Ministerstva financí ČR. Stačí napsat do vyhledávače čistá pozice ČR EU a najdete ji. Ukáže se Vám, že dostáváme obvykle o 50 až 100 miliard korun více, než kolik platíme. "

"Jak moc peněz to je a co se s nimi děje?"

LN: "Náš rozpočet má více než 1 000 miliard, takže porovnání si udělejte sami. Ale je to velmi podstatný podíl toho, co jde z rozpočtu na investice. Peníze rozdělujeme na základě dohody s Unií sami. Směřují do měst a obcí, krajů, jejich institucí, jako jsou třeba školy, ale také do podniků. Zdaleka ne vše je efektivní, spoustu peněz je využito velmi špatně. Leckdy to není náhoda, ale jde o podvody."

"Kdy ty peníze budeme vracet?"

LN: "Tyto peníze nebudeme vracet. Je to součástí toho, že Unie má ve svém genomu princip solidarity. Touto cestou se bohatší země snaží pomoci chudším, aby zvýšily svoji životní úroveň. Je v tom ale i ekonomická racionalita."

"Když je nebudeme vracet, proč to ty země dělají? Proč si peníze nenechají sami? Přece by je uměly utratit?"

LN: "Unie stojí ne na penězích, ale na hodnotách a principech. Pomoc slabším nebo postiženým trably je toho ukázkou. V kombinaci s tím, že evropský rozpočet je malý – jde o velikost odpovídající 1 % HDP EU, zatímco obvyklé národní rozpočty jsou kolem 40 % HDP, je to princip, který země a jejich občané akceptují."

"Opravu to lidem ze zemí, kteří to platí, nevadí?"

LN: "Myslím, že situace se mění a počet lidí, kteří by upřednostnili ponechání svých peněz doma, přibývá. Ale nejhorší je, když se ukáže, že peníze jsou rozkradeny nebo použity způsobem, který je na první pohled špatný – třeba na posílení velkých firem nebo ve prospěch bohatých lidí. To se pak v zemích, odkud přicházejí, vysvětluje těžko."

"Dává tato drahá solidarita smysl?"

LN: "Dává, nejen společensky. Pokud se Evropa odvolává na své křesťanské kořeny, měla by být jistá pomoc slabším samozřejmá. Ale jde i o ekonomiku. Pokud se touto cestou podaří udělat z chudších zemí země bohatší, pomůže to celé Evropě. Bude stabilnější a silnější. Podstatné také je, že bez sbližování životní úrovně a šance na to, že v chudších zemích se bude brzy žít lépe, by nemohl fungovat volný pohyb osob – neb aktivní a vzdělaní lidé ze zemí chudších by odešli do bohatších. A problém by byl na obou stranách – chudé země by ztratily šanci na zlepšení a bohaté měly problémy na trhu práce."

"A to nám budou ti bohatší posílat peníze na věky věků?"

LN: "Doufám, že ne. Pokud by to tak bylo, a přes desítky miliard, které jsme dostali, nebudeme tuto životní úroveň dohánět, znamenalo by to, že to celé nefunguje."

"Takže o peníze přijdeme a na co nám pak Unie bude?"

LN: "Unie nejsou vůbec jen peníze, a ani ne jen společný trh. Je to společenství zemí, které chápou, že v dnešním světě uspějeme, když budeme vystupovat společně a jen tak budeme sto řešit řadu problémů dneška. To je řádově důležitější a cennější než miliardy, které mezi zeměmi putují."

"Ale stejně, ty peníze u nás budou chybět, ne?"

LN: "Neměly by, cílem kohezních miliard je pomoci zemi dostat se na vyšší úroveň a do situace, kdy peníze od ostatních na podporu růstu nebudou třeba. Bohatší ekonomika bude vytvářet dostatečné zdroje pro to, abychom pokračovali v dobrém vývoji. Zjednodušeně řečeno to, že zbohatneme, bude důležitější pro budoucnost než to, že přijdeme o tento penězovod. A mimochodem o unijní miliardy budeme přicházet jen velmi postupně."

...

Mimochodem, dnes je už naše země na 90% životní úrovni průměru EU. Nikdy v moderní době se v naší zemi nežilo, v porovnání se zbytkem Evropy, tak dobře. A s tím, že jsme součástí společenství zvaného EU a že toto společenství je solidární a pomáhá svým slabším členům, to opravdu hodně souvisí...