Nevím, jak jste na tom byli vy, ale mě dostávání jedniček ve škole vždycky potěšilo. Potěšilo to i moje rodiče a tak nějak celkově jsem byla vnímaná jako hodná a chytrá holčička.
Takže kolotoč – naučit se, dostat jedničku, klidně rychle zapomenout (stejně to tak dělá většina), zase se naučit, jednička… – mě provázel téměř celé studium. Na získávání jedniček – a tím pádem uznání, jsem byla mistr. Když jsem nastoupila do práce, víceméně jsem v tomhle vyzkoušeném modelu pokračovala. Plnění úkolů – a pak hlavně to uznání od šéfa! – mi přinášelo příjemný pocit.
Důležitější a důležitější
Je mezi námi takových “plničů úkolů” a “chytačů slasti” spousta. Dokonalý materiál pro růst jakékoliv firmy. Proč v tom nepokračovat, když mi to dělá tak dobře! Ego roste. Plním důležitější úkoly, dostávám víc peněz. A strašně mě to baví! V soukromí se mi třeba tak nedaří, aspoň že v té práci mám ty úspěchy. Nebo se mi v soukromí nedaří, protože se honím za úspěchy? No, koho to teď zajímá. Hlavně, že mám aspoň tyhle úspěchy. Třeba ty osobní přijdou později. Kariéra stoupá, výkonný stroj jede. Uspokojení z úspěšného plnění úkolů je dobrým palivem. Perpetuum mobile?
Samozřejmě takhle popsané je to trochu přitažené za vlasy. “Plniči úkolů” nejsou až takoví roboti. A na tom, že vám to dělá dobře, samozřejmě není nic špatného :-)
Ty správné úspěchy
Pokud se vám daří kromě chytání úspěchů v práci, chytat úspěchy i na jiných frontách, máte vyhráno. Člověk by měl svůj čas rozdělit přibližně stejným dílem mezi 4 oblasti:
- vztahy (rodina, partneři, přátelé),
- práce,
- tělo (nejen sport, ale také dobré jídlo a odpočinek),
- duše (rozvoj sebe sama a co dál v budoucnosti).
Když si spočítáte, že den má 24 hodin, zhruba 8 hodin prospíte a zhruba 8 hodin máte pracovat, zdá se, že už se na ten zbytek rovnoměrně nedostává. Když při rozpočítávání vašeho času započítáte i víkendy a dovolené, začíná to vycházet.
A co když prací trávíte 10 nebo 12 hodin! Nějaké krátké přechodné období se to zvládnout dá. Zažil to snad každý - dodělává se důležitý projekt, účetní uzávěrka atp. Jestli ale trvale svému životu berete významný podíl času kvůli práci – když mě ty pracovní úspěchy dělají tak dobře! – začnete jako osobnost trpět. A pravděpodobně si tím snížíte i pracovní úspěchy.
Hledejte svojí rovnováhu
Někomu po orientačním rozpočítání času pomáhá, když si ho vědomě přesune tam, kam je potřeba. Prostě si to naplánuje do diáře jako úkol - pohrát si s dětmi na hřišti, posedět u kávy s babičkou, jít na očistnou procházku, vymyslet si, co chci dál dělat… Pravděpodobně zjistí, že je to pro něj dobré a bude v tom pokračovat.
Někomu třeba dojde, že vlastně chytá úspěchy kvůli ostatním. Rodiče jsou na své dítko pyšní. Stejně jako u vysvědčení s jedničkami. Dítku už může být 30 a je na čase, aby dospělo a prosadilo si svou. Rodiče to určitě časem zvládnou, jde jim přece především o to, aby jejich děti byly šťastné.
Někdo si zase udělá rozvahu nad smysluplností věcí, kterým se věnuje a tím přerozdělí čas na to, co je opravdové. Vážně mám strávit zbytek života výrobou inzerátů, které vždycky strašně spěchají a bůhví, komu vlastně prospívají? Nebudu užitečnější jako poradce zdravé výživy? Konečně uvidím na konkrétních lidech výsledky svojí práce a navíc si můžu čas naplánovat podle svého.
Možností, jak ten kolotoč zastavit (nebo aspoň zpomalit), je samozřejmě víc. Když si pro hledání vyhradíte prostor, určitě si najdete tu, která Vám bude vyhovovat.
