Karel mohl být prezidentem, měl to na dosah, stačila jediná věc.

Jako malý jsem měl moc rád knížku plnou starých přísloví, kde ke každému přísloví byl jeden pohádkový příběh, který dokumentoval v něm uložené moudro. Nejvíce se mně jako malému klukovi líbil příběh o pirátovi, který se zamiloval do krásné španělské šlechtičny plující na plachetnici, kterou onen pirát přepadl. Pirát se zamiloval tak moc, že kvůli krásné hraběnce chtěl opustit dobrodružný život piráta a své kamarády námořníky. Španělské galeoně dal proto milost a propustil ji i s celým pokladem. Krásná Španělka piráta následně vyzvala, aby odplul s ní a následoval jí na její zámek jako její manžel. Hrdina příběhu neodolal a přes stěžně obou lodí začal přelézat na španělský koráb.

parlamentnilisty.cz

Když byl pirát uprostřed a držel se jen lanoví obou lodí, jeho soudruzi piráti na něj zakřičeli, „kapitáne, kvůli ženě opustíte dobrodružný život a své přátele námořníky?“  Pirát zaváhal a zastavil nerozhodně mezi stěžni obou lodí, volnost pirátského života ho také lákala. Ze španělské galeony na něj volala krásná šlechtična „popluj se mnou můj milý“ a z pirátského korábu jeho oddaná posádka „kapitáne, to chcete opustit cestu za slávou a bohatstvím?“.  Pirát se nemohl rozhodnout, kterou loď si zvolí, nechtěl opustit obě možnosti. V tom se obě lodě začaly od sebe vzdalovat, lanoví se rozpojilo a náš hrdina se neudržel a spadl do vody. A jak bylo tehdy zvykem, že žádný pravý námořník neuměl plavat, tak i nerozhodný pirátský kapitán se utopil. Příběh se jmenoval: „Kdo chce plout na dvou lodích, ten se utopí“.

Karel Schwarzenberg měl prezidentský úřad nadosah. Stačilo naprosto málo a byl prezidentem ČR. Karla propagovaly bez zakrývání téměř naprosto všechny média v ČR včetně těch veřejnoprávních. Zejména v uměleckých kruzích měl Karel podporu až fanatickou, příznivci Zemana byli vystaveni obrovskému tlaku, často se i báli přiznat podporu někomu jinému než Karlovi, byly zaznamenány i případy vyhrožování vyhazovem z práce pokud dotyčný veřejně podpoří Karlova oponenta. Takovou podporu médií a populárních osob už těžko někdy nějaký politik bude mít.

Ta naprostá mediální masáž spolu s vynikající a profesionální práci Schwarzenbergova volebního týmu, který zjevně netrpěl nedostatkem financí, vynesla Karla na pozici téměř favorita. Síly byly před druhým kolem volby vyrovnané a bylo zřejmé, že výsledek určí nerozhodnutí voliči. Mlčící většině totiž evidentně nevyhovoval ani jeden kandidát, a pokud by volili, volili by menší zlo.

Zde knížeti stačilo k získání prezidentského úřadu udělat jedinou věc. A to se jasně distancovat od současné vlády, od TOP09 a od Miroslava Kalouska. To Karel neudělal a to mu prohrálo jeho podobiznu v každé škole v ČR. Jakési mumlání o tom, že po vítězství se vzdá stranické politiky, bylo sice hezké ale asi mu to někdo poradil, protože to přišlo nejen pozdě, ale bylo naprosto nevýrazné a neurčité, jakoby to nebylo myšleno vážně. Pokud Karel opravdu chtěl být prezidentem České republiky, měl veřejně vystoupit, vzdát se členství v TOP09, vzdát se funkce ministra zahraničních věcí v Nečasově vládě a veřejně se distancovat od Miroslava Kalouska. Toto kníže neudělal a jeho slovní se distancování od současné vlády v prezidentských debatách působilo tak neupřímně a nečestně. Vrchol trapnosti  pak bylo, když se Schwarzenberg snažil distancovat od řady neschopných ministrů kultury s tím, že byli nominování stranou „starostové“ se kterou on nemá nic společného.

Prezidentský úřad tedy Schwarzenbergovi prohrály nikoliv údajné lži Zemanových podporovatelů ale jeho snaha plout na dvou lodích. Byla to snaha pojistit si funkcičku v současné vládě a vládní straně pro případ prohry a zároveň lživá tvrzení jak je nezávislým kandidátem. To přesvědčilo nerozhodnuté voliče o tom, že není ochoten nasadit do boje o prezidentský úřad vše a naznačilo, že by i v případě svého zvolení lavíroval mezi nejrůznějšími zájmy. Tím prohrál.

Přitom je s podivem, proč to neudělal, proč se viditelně neodtrhl od současné vlády a stranických zájmů. Je zajištěný a i v případě neúspěchu by o nic nepřišel. Dokonce i švýcarského občanství se mohl vzdát, v dnešní Evropě to už moc neznamená a dal by tak jasně najevo, že to myslí s prezidenstvím vážně. Neudělal to, protože se domníval, že na dvou lodích se plout dá.