Mnozí z vás se setkali v poslední době s mizejícími účty lidí na sociálních sítí, některým byl účet zablokován či zrušen bez vysvětlení či za marginální prohřešky.
Autorovi tohoto textu sociální síť Facebook zablokovala účet za sdílení článku z „Lidových Novin“ o brněnském divadle hrající hru jak „Ježíš znásilňuje muslimku“ a následně mu byl účet zrušen bez jakéhokoliv vysvětlení s poukazem na jakési blíže neupřesněné porušení „komunitních“ pravidel.
Naivní většinou levicově smýšlející lidé oslavují, že například Facebook zablokoval tvůrce konspiračního média Alexe Jonese včetně jeho stránek Infowars za „nenávistnou mluvu“, ze sociálních sítí zmizely odkazy na AeroNet či stránky známých radikálů ale i ruských osobností. Ovšem v rámci mazání tzv. účtů spojených s „nenávistnou mluvou“ tzv. Hate Speach či tzv. Fake News zmizely účty nejrůznějších lidskoprávních aktivistů, novinářů či amatérských zpravodajů zejména z krizových regiónů a s nimi se bez informací ocitlo mnoho tzv. Informačních koncentrátorů, kteří přebírali zpravodajství od lidí blízkých konfliktům či postiženým regiónům. Z velké části světových konfliktů nyní nejsou téměř žádné autentické informace, které dříve poskytovali právě lidé skrze sociální sítě.
Svět je tedy opět v situaci která byla před érou sociálních sítí, tedy odkázán na informace proudící skrze velká korporátní média – ty ovšem prezentují informace dle pohledu svých vlastníků a povětšině nemají informace z krizových regiónů žádné, neboť novináři velkých médií dnes již z důvodů bezpečnosti a nákladnosti v nebezpečných oblastech již nepracují. Informace jsou tedy většinou ze státem kontrolovaných informačních zdrojů.
Sociální sítě byly ještě před pár lety brány jako příklad „západní“ demokracie a svobody slova a byla například vyzdvihována jejich role v tzv. arabském jaru, kdy sloužily k informování a organizaci protivládních protestů. Dnes jsou terčem restrikcí, zákazů a cenzury nejenom v tradičně totalitních regiónech Blízkého Východu či Asie ale jejich omezování nyní probíhá především v západních zemích – v Německu například platí zákon umožňující státním orgánům dávat likvidační pokuty za tzv. Fake News, politici volají po regulaci a cenzurování obsahu.
Co se stalo, že sociální sítě jsou nyní terčem restrikcí a cenzurních zásahů v tradičně svobodném západě které si nezadají s cenzurou zemí jako je Írán či Čína a mnohdy je ještě překonávají? Sociální sítě byly terčem velkých korporátních médií od počátku, neboť jim braly čtenáře díky přístupu k informacím zdarma. Částečně oprávněné kritice čelí díky benevolentnímu přístupu k ochraně soukromých dat uživatelů ale tato kritika je často přehnaná a zveličená.
Největší zhoršení situace co se týče svobody slova však došlo v západní civilizaci po americké prezidentské volbě v roce 2016, kdy vyhrál Donald Trump nad demokratickou kandidátkou Hillary Clintonovou. Trump byl typickým protestním kandidátem a tak jeden z projevů jeho kampaně byla aktivizace jeho příznivců na sociálních sítí v mnohem větším počtu než na podporu kandidátky establishmentu Clintonové, byť ona investovala o polovinu větší finance než Trump. Demokraté porážku své kandidátky nikdy nepřijali a začali freneticky obviňovat kdekoho. První na řadu přišly přirozeně sociální sítě a pak Rusové, které demokrati obvinili, že ukradli a zveřejnili jejich tajné emaily prokazující špinavé čachry ze zákulisí prezidentské kampaně a demokratické zahraniční politiky. Není asi pochyb, že Rusové se zřejmě snažili volbu ovlivnit ale svádět vše na ně je primitivní, posuďte sami: zatím zveřejněné údaje tvrdí že Rusové ve snaze ovlivnit volby utratili 165 tisíc dolarů na propagaci na Facebooku, prosím srovnejte to s rozpočtem volební kampaně kandidátů, Donald Trump utratil 409 miliónů USD, Hillary Clintonová 795 miliónů USD. Zveřejnění podvodů a lží demokratické strany z ukradených emailů se dodnes vyšetřuje tak, že na špinavosti tam zveřejněné již dnes nikdo nepomyslí ve světle podezření, že emaily ukradli ruští hackeři.
Američtí demokrati ve snaze zpochybnit vítezství Trumpa a snížit pochybení vlastní kandidátky rozjeli špinavou kampaň proti svobodě slova na Internetu, který obviňují ze svého vlastního selhání a vytvořili skrze spřízněná korporátní média obrovský tlak na cenzuru dle nich nepohodlných názorů pod záminkou potírání tzv. Hate speach či falešných informací. Podobná situace proběhla i v EU, kde jsou sociální média obviňována z ovlivnění referenda o Brexitu a probíhá zde podobná štvavá kampaň za cenzuru internetu a sociálních sítí.
K fanatické atmosféře požadující cenzurovat svobodu slova se přidali i nejrůznější vlivní západní levicoví a liberální intelektuálové, kterým je nepříjemná skutečnost, že se na sociálních sítích zatím svobodně může kritizovat a zesměšňovat jejich naivní progresivistické či NEOmarxistické idee a nápady. Výsledek se dostavil, když mnoho států přijalo restriktivní opatření vůči svobodě slova a zavedlo cenzurní zákony a vysoké pokuty za porušení většinou laxně definovaných pojmů jako je šíření falešných informací či nenávistná mluva. Reakce sociálních sítí byla snaha vyhovět a to provázelo často nepřiměřené blokování účtů a přehnané mazání příspěvků. Dle zaměstnanců těchto sítí je politika často taková, že radši smažou nepříjemný příspěvek který někdo nahlásil či zablokují účet než aby riskovali pokutu státních orgánů. Svědek u Facebooku tvrdí, že cenzor z řad kontraktorů umístěných po celém světě v zemích jako je Pakistán, Indie či Polsko má na rozmyšlení zda něco smazat či bloknout max. cca 10 sekund.
Sečteno podtrženo, máme zde největší útok na svobodu slova od konce 2. sv. války. A jelikož politická svoboda nemůže existovat bez svobody informací, je zároveň ohrožena i demokracie kterou známe, hrozí vznik nějaké formy totalitní společnosti pod absolutní kontrolou státu a korporací, něco na způsob nové verze korporativního fašismu či socialismu.
Jak z toho ven? Zejména je třeba uklidnit situaci pokud to nějak jde, cenzura a omezování svobod totiž působí tak, že lidé začnou věřit alternativám stále více což je již dnes vidět na volebních ziscích nejrůznějších protestních a populistických stran a osob. Tedy platí to co známe z minulého komunistického režimu, čím větší kontrola nad tím co se píše, tím větší šance že běžní lidé uvěří naprosto nereálným informacím.
Určitě souhlasím, že je třeba omezit nejrůznější vyhrůžky smrtí apod., nicméně stát by neměl suplovat roli cenzora a kontrolovat, zda nějaká informace je pravda či ne – je to v podstatě ukázka jeho selhání. Svobodná a vzdělaná společnost se nemusí obávat falešných informací. Zde stát selhal zejména v oblasti vzdělání – jsou údaje že celá západní civilizace vykazuje setrvalý pokles inteligence mezi populací a to cenzura nepohodlných názorů nevyřeší ba naopak prohloubí, neboť lidé přestanou věřit všemu. Běžný samostatně fungující vzdělaný člověk nepotřebuje státní orgán aby převyprávěl či upravil jakoukoliv informaci, někdy může uvěřit nesmyslu ale při dostatku informací má schopnost si ho sám vyvrátit.
V prvé řadě by se stát měl přestat zbývat stupidními pokusy regulovat myšlenky a slovo ale zaměřit se na vzdělání. Sociální sítě by měly přestat podléhat státní cenzuře a nejrůznějším tlakům na omezování obsahu a vytvořit systém, kde by si každý uživatel nastavil prostředí které mu vyhovuje, kdo nechce hanlivá slova, měl by mít možnost si je vypnout aby je neviděl.
Opačná cesta je cesta do pekel totality byť naivní hlupáci stále tleskají omezování svobody slova a větší kontrole ale netuší, že stejné zákony které umlčí jiné budou použity k umlčení jich samotných.
