Poslední dobou se chovají jako ze řetězu utržené. Z nějakého nejasného důvodu bodají a bodají, ačkoliv prý ruce je držící byly skoro pokaždé až dosud milé, přívětivé, zdvořilé, ochotné, vždy slušně mávající na pozdrav.
Soužití s nožema odjakživa nebylo jednoduché. Rozumní lidé se třeba proto zásadně nehádají v kuchyni. Přesto však riziko, že se na veřejnosti za bílého dne potkáte s nepřátelsky naladěným nožem, bývalo vcelku dost malé. Pokud tedy zrovna za okny nezuřila válka.
Válka, alespoň oficiálně, není, ale nože se nám přesto nějak splašily. Dnes a denně se ocitají v tělech nic zlého netušících osob, a to všude možně. Na ulicích, na nádražích, v parcích, v obchodech, v restauracích a dokonce i v lékařských ordinacích. Jsou to pochopitelně jenom zprávy lokálního významu, o kterých prý nemá smysl mluvit a psát. Ale je jich nějak moc. Jenom v Německu údajně vzrostl za posledních deset let počet útoků nožem o více než 1200%.
Co s tím? Oficiální místa zatím nabízejí řešení v duchu evropských humanistických tradic. Tak snad to nakonec všechno dobře dopadne a ty krásné tradice nám ještě chvilku vydrží. Ale při čekání na dobrý konec by možná nebylo od věci si připomenout, že snaha o ochranu před zbraněmi nepřátel je stará jako lidstvo samo. Ochranné obleky a brnění sloužily dobře předchozím generacím, tak proč by dnes nemohly zase přijít do módy? Zvláště když místo kůží, kostí, dřeva či kovu se nabízí tolik moderních materiálů a třeba takové nanotechnologie určitě ještě neřekly poslední slovo.
Ochrana původního obyvatelstva před splašenými noži by se tak mohla stát tím kýženým impulsem nejenom pro vědeckotechnický rozvoj, ale i pro módní průmysl, reklamní byznys, finanční a bezpečnostní služby a nakonec i pro celkový hospodářský rozvoj. Přesně v duchu hesla, že všechno zlé je k něčemu dobré, by tak migrace možná mohla nakonec přece jenom přispět ke splnění vizí současných politických elit o budoucí prosperitě Evropy.
