Feminismus je o svobodě být sám/sama sebou

Minulý týden se v Kodani konal 4. ročník největší světové konference Women Deliver 2016 zaměřené na ženská práva, zdraví a spokojenost dívek a žen v posledním desetiletí.

O tom, že akce byla opravdu nevšední, svědčilo nejen téměř 6000 lidí, kteří na konferenci přijeli, ale také přednášející od Kofi Annana přes dánskou korunní princeznu Mary, dánského premiéra až po zpěvačku Annie Lennox. Všem ale bylo jedno společné, a to se pro mě stalo i heslem konference: "učiňme ženy a dívky středem změny, kterou tak potřebujeme, a všichni budeme spokojeni."

Krásné a samozřejmé heslo, které dává smysl, zvláště pak v kongresovém centru, kde si 90 % velmi barevných a různorodých lidí myslí totéž. Horší už je každodenní realita. A poslední dobou mi přijde, že obzvlášť ta současná česká. Možná je to mou aktivistickou krizí, možná rodičovskou dovolenou, ale čtyřdenní pobyt mezi tolika pozitivně naladěnými lidmi plnými chuti a energie měnit věci, potažmo svět k lepšímu, mi dodal mnoho naděje. Možná i místo konání mělo značný vliv - Kodaň byla vyhodnocena jako nejlepší místo na světě pro to „být ženou“. Takové možnosti nemáte nikde jinde.

Fascinující také bylo, kolik konferenci navštívilo mužů, a to nejen mezi přednášejícími. Velice mě oslovil například Muhammed Yunus, laureát Nobelovy ceny za mír a bangladéšský ekonom, který skrze zajímavý koncept mikroúvěrů s příhodnými podmínkami pomohl tisícům bangladéšských žen se osamostatnit a začít se živit samy, což mělo nejen osobní, ale i společensky pozitivní dopad na celou Bangladéš. Jeho koncept je v dnešní době již překonaný, ale minimálně v Bangladéši pozitivně podpořil mnoho žen.

Dalším velkým tématem konference byly nové technologie a jejich potenciál na změnu postavení žen obecně, ale také jejich přínos čistě prakticky. Škola na dálku přes internet v odlehlých oblastech již běžně funguje a náramek na zápěstí ženy, který funguje v podstatě jako předporodní péče, se zavádí ve vesnických oblastech třetího světa. Posílá hlášení o stavu ženy nejbližšímu lékaři, který pouze v případě, že shledá nějakou abnormalitu, ženu kontaktuje a řeší s ní případnou léčbu.

Můj dojem pak dovršil Duncan Fisher z britské organizace Family Included, který poukázal na logickou a jednoduchou souvislost, která mi ale vlastně došla až tam. "Pečující otcové jsou cestou z patriarchátu.“ Jinak řečeno „pokud pečují pouze ženy, muži mají pouze moc". Jeho fantastická přednáška mě utvrdila v přesvědčení, že změna opravdu začíná ve chvíli, kdy změníme způsob, jakým přivádíme děti na svět a jak o ně pečujeme - a to hlavně z pohledu genderových rolí, to může změnit mnohé.

Je i není náhodou, že celá konference probíhala v termínu Světového týdne respektu k porodu. Pokud Vás to zaujalo, je stále snadné podívat se na Women Deliver Live, kde je alespoň část této nevšední události zachycená.

Zora Javorská

Koordinátorka kampaně Aktivní rodičovství, dula