Zima jako v Baku

Letošní zima střídá přívaly sněhu, tuhé mrazy i teploty nad nulou. Právě díky mrazu jsem si opět vzpomněla na Ukrajinu. I přesto, že jsem tam strávila dvě zimy, tu nejtužší jsem zažila v Baku, hlavním městě Ázerbájdžánu. Přes den bylo kolem mínus pětadvaceti, večer ještě přituhovalo.

Už jen to, že se nám podařilo přistát na letišti, byl malý zázrak. Mrzlo, až praštělo, a ani jakékoliv chemické ošetření nepomáhalo. Stalo se to před patnácti lety – a to byla doba, kdy tato země teprve začínala přijímat evropské trendy (jako třeba otevření McDonald‘s, kde byly od prvního dne neuvěřitelné fronty) a snažila se začít něco měnit.

Přijeli jsme s mým šéfem, o kterém už jsem psala, na několik dnů. Naštěstí jsme měli zamluvený hotel, který stavěli Američané, takže FUNGOVALO TOPENÍ A TEKLA TEPLÁ VODA i v tomto hrozném počasí. Při jednání s jedním významným zástupcem města jsme byli pozváni na večeři. Celý náš tým, asi šest lidí. Christian, můj šéf, mi před večeří – když jsem se chtěla „reprezentativně“ obléknout – řekl: „Hlavně se oblékni teple, nečekej nic extra.“ No, ale to jste nezažili… Byli jsme pozváni do privátního salonku jedné restaurace, kde byla obrovská místnost, uprostřed nádherně vyzdobený stůl plný dobrot a jedna malá kamínka na uhlí. Elektřina tam nebyla vůbec. To, že se nám kouřilo od pusy, je jasné. A že jsme pěkně mrzli, asi také. Prvně v životě jsem tam pila tvrdý alkohol. A protože jsem byla částečně i tlumočnicí, potřebovala jsem se zahřát. Takže jeden panák vodky, druhý panák vodky, třetí panák vodky a NIC. Ten silný pocit, který máte po panáku, jsem postrádala. Byla jsem tak zmrzlá, že jsem necítila vůbec žádné teplo v krku ani v žaludku.

Teprve až další panáky mě nejen rozehřály, ale také mi rozvázaly jazyk, takže tlumočení mi šlo jedna radost :-) Teploměr tam nebyl, ale tipovali jsme, že panovala zima skoro jako venku. Po třech hodinách hodování a prolívání se tvrdým alkoholem jsme poděkovali a večeře skončila. Po příchodu na hotel jsem si napustila plnou vanu vařící vody a asi hodinu jsem si postupně znovu a znovu dopouštěla horkou, abych se zahřála. Je neuvěřitelné, že to nikdo z nás neodstonal. Možná přece jen bude něco na tom, že panák může někdy fungovat i jako medicína.