Piccolo nebo ristretto?

Jela jsem z Prahy do Brna. Bylo 5 hodin ráno. A byla jsem utahaná jako pes, protože jsem do půlnoci pracovala a teď mířila na ranní jednání do Jihlavy. Kafe. Chtělo by to dobré kafe.

Na pětačtyřicátém kilometru byla benzinka Agip s občerstvením Segafredo. Super!!! Úplně jsem se nadchla nad představou skvělé voňavé čerstvě upražené kávy s troškou mléka a lžičkou třtinového cukru… Vešla jsem dovnitř a požádala paní u extra pultu o ristretto. „To nemáme,“ odvětila. Vytřeštila jsem na ni oči, protože za zády měla obrovitánskou mašinu na kávu – presovač. Evidentně ji můj výraz v obličeji zaskočil, a tak se zeptala: „Vy chcete asi kávu z kapslí, že? Mám tyhle.“ A ukázala mi dvě kapsle, zelenou a modrou. „Nechci kávu z kapslí,“ odvětila jsem. „Chci to nejmenší kafe, jaké umíte udělat na tomto velkém presovači.“ „Piccolo,“ sdělila mi. 

Nedalo mi to. To, že mí rodiče v důchodovém věku neví, co je ristretto, a vystačí si s lógrovým kafem, budiž. Ale obsluha značky Segafredo s tímto vybavením by snad mohla o kávě něco vědět. A tak jsem se nadechla a spustila: „Milá paní, piccolo je český název pro malou kávu, ale ten název není správný. Tenhle pojem vlastně vůbec neexistuje a správně se ta káva pojmenovává ristretto.“ Dívala se na mě. A nic. „Prosím, udělejte mi kávu, tu nejmenší, co umíte, které říkáte piccolo. Děkuji.“ 

Paní se evidentně ulevilo, že jsem jí konečně řekla, co chci. Dala mi kafe a já ujížděla dál. Myslím ale, že příště si budu s velkým sebezapřením opět muset objednat piccolo, i když je to úplný nesmysl…