Nekupte to...

„Dobrý den, paní Nepustilová, velmi vám gratuluji. Vaše společnost obdržela prestižní ocenění firmy s nejvyšší známkou ratingu jednoho A dokonce s mezinárodní platností. Co na to říkáte?“  

Byla jsem zaskočená, nebyla jsem si vědoma, že bych něco takového zařizovala, a tak jsem to i popravdě slečně na telefonu sdělila. „Sami prověřujeme všechny subjekty v České a Slovenské republice. A vám mohu gratulovat, udrželi jste si ekonomické hodnoty firmy, a proto vám rádi vystavíme toto skvělé ocenění.“ Začala jsem si připadat jako na prodejní akci různých nepotřebných pánví, dek a jiných extrémně drahých věcí, které člověk nepotřebuje, ale prodavač je taaaaak profesionální, že prostě neodoláte. „To bude asi něco podobného,“ řekla jsem si.

Slečna na mě stále mluvila a já ji neomaleně zastavila: „Promiňte, můžete prosím vynechat ty obchodní argumenty a sdělit mi, kolik to stojí?“ Rozhodně jsem slečnu nezaskočila, evidentně jsou jejich příručky zpracované i pro tak odrzlé zákazníky, jako jsem byla já. „Uvědomte si, paní Nepustilová, jak jedinečná šance to pro vás je, máte skvělou možnost vašim klientům deklarovat svou kvalitu…“ Skočila jsem jí do řeči: „Kolik to stojí?“ „Pouhých 16 tisíc korun českých,“ zněla odpověď. Usmála jsem se, byla jsem spokojená, že můj odhad situace je stále ještě správný. „Děkuji vám za nabídku, ale já upřednostňuji ocenění, která vycházejí z objektivního hodnocení a která jsou udělována, protože si to člověk nebo firma zaslouží. O jiná zájem nemám.“ „Děkuji za váš čas a přeji hezký den,“ odpověděla profesionální telefonistka a zavěsila.

Vím, že vydělat peníze vůbec není jednoduché. Ale přece jen, některé obchodní aktivity mi prostě nejsou sympatické, i když slečna byla fakt PROFESIONÁL. Víte, v tu chvíli jsem si řekla, že naprosto chápu, jak je možné, že moje prababička koupila to, co koupila. O tom ale až příště…