Každý den jeden dobrý skutek

Nedávno jsem byla na obědě se svým kamarádem Jirkou. Povídal mi, jak byl nakupovat v Tescu a jak ho tam oslovil jeden pán. Prý byl poměrně čistý, řádně upravený, nebyl opilý a nebyl cítit. Oslovil ho velmi profesionálně, což mého známého příjemně překvapilo. Jestli prý má chvilku… 

Vyprávěl Jirkovi svůj příběh. S tím, že mu ho nemusí věřit, ale že hledá práci a potřebuje pomoc. A jestli by mu můj známý nedal dvě koruny na rohlík. Známý odpověděl, že příběhu opravdu nevěří, ale že každý den se má udělat jeden dobrý skutek – jak říkávala jeho babička. Dal prosebníkovi deset korun.

Hrozně mě to zaujalo. Víte, mně se to také celkem často stává a obvykle tyhle lidi odbudu. Na druhou stranu, po Jirkově vyprávění si říkám, že ne vždy je to správné. A na tom dobrém skutku asi také něco bude. Představte si, že ten samý známý si řekl, že dělat dobré skutky je hrozně prima. Tak svým sousedům, kteří jsou momentálně ve finanční nouzi, koupil u řezníka bednu masa. Aby měli z čeho živit své dvě děti, když teď mají hluboko do kapsy.

No, musím říct, že jsem zírala. A pak jsem se trochu styděla, asi bych se nad svými dobrými skutky měla zamyslet. Kdy jsem nějaký udělala naposledy já? A co vy? Nepřidáte se?