Ach jo, babi…

Už jednou jsem psala o své babičce a její zálibě kupovat věci u přímých prodejců. Ti sice důchodcům prodávají „super zboží“ za bezkonkurenční ceny, ovšem ve finále jsou to buď jen prázdné plastové skořápky (jako v minulosti remoska, která neměla ani dno), nebo nefunkční šrot. Jako nyní indukční deska, která nevaří :-(

Ale vždy se jedná o skvělou koupi! Indukční desku, takový drahý dárek babičce ke koupi hlavního zboží ti hodní pánové dali. A úplně zadarmo!

Dnes jsme ji zapnuli. Pískala. Některé kontrolky svítily, některé ne, některá tlačítka nereagovala. Když už jsme místo červeného světýlka viděli zelené, zaradovali jsme se. Ovšem asi za pět vteřin deska zase začala pískat a sama se vypnula.

Absolvovali jsme několik pokusů, prostudovali jsme návod, ovšem ani po půl hodině usilovné práce jsme indukční desku nepřinutili, aby se zahřála nebo běžela déle než minutu.

Ach jo, babi. Vážím si tě, mám tě ráda, ale jen proboha už nic nekupuj u těchhle „dobráků“.

Na cenu jsem se raději neptala. Každopádně odhaduji, že u babičky najdeme něco za desítky tisíc – jinak by k tomu indukční desku jako pozornost neobdržela. Takže jsem opravdu zvědavá, co na nás vykoukne příště :-(

Přeji pevné nervy nám všem - dětem i vnoučatům ošizených důchodců.