Stejská se mu po ní. Je to pár neděl, co ho nechala, ale pořád to bolí. Jsme na párty u něj doma a povídáme si.
Je to citlivej mladej kluk. Hledá si práci v Praze, o tu poslední přišel. A mezitim ho nechala. Našla si někoho na výměnnym studijním pobytu. Když se jí ptal, v čem je lepší, nedokázala to specifikovat.
Prostě lepší. Nic neřeší. A ty pořád něco řešíš.
Takže to vlastně specifikovala dostatečně.
Otec mu volá denně, je to starej policajt, chce aby si dal přihlášku k policii. U nich v Přerově.
Pak mu strčí k telefonu matku a ta ho prosí, aby se vrátil.
Do Přerova.
Pořád máš u nás svůj pokojíček.
Mami.
V Praze se mu líbí, že tu je tolik koncertů, chodil by na všechny, ale má málo peněz.
Potkal nějakou holku. Říká mi, že je chytrá, na něj až moc chytrá, asi to nevydrží.
Právě proto, že je chytrá.
Brzy si určitě najde někoho lepšího.
Po tváři mu stečou dvě, tři slzy.
Má učesaný vlasy a kostkovanou košili.
Kalhoty podebraný tak, jak se to teď nosí. Jak to nosí všichni, kdo chodí do galerií a zajímají se o umění.
Žije v bytě s dvěma studenty architektury a jedním Slovákem, co pracuje v McDonaldu.
To je ale debil, smějou se všichni. McDonald. Vždycky se ožere a pak všechno poblije. Každýmu už poblil deku nebo boty nebo tričko. Pracuje v MacDonaldu, co bys chtěl.
Ale do Mekáče chodí všichni.
Maj tam dobrý hranolky.
Nutno dodat, že ten Slovák tu dneska není. Pracuje. Má noční směnu. Obsluhuje debily, co chtěj hranolky a BigMacy.
...
Párty je trochu rozjetá. Víno protejká sklenicemi a hrdly.
Jsou tam dvě holky a ty pijou džus. Do něj si opatrně přilejvaj vodku.
...
Jdeme se podívat na balkon. Směřuje do vnitrobloku. Někde tam mrouskaj kočky. V některejch oknech svítí televize, v jinejch ohýnky cigaret.
Rozsvěcujeme ohně s nima.
Temný tváře ve tmě.
Noc je podobná vesmírný kapsli, která se na konci cesty zabodne do neznámý planety. Z ní vystoupí potácející postavy a poblijou se. Nebo si daj BigMaca. Nebo budou mluvit o umění.
Někdo pouští z počítače hudbu.
Repráčky za dvě stovky to nestíhají a chrastí. Basová linka má kocovinu už teď.
Tři kluci se přetlačujou u compu, kdo z nich objevil za poslední týdny lepší hudbu.
Dvě holky propírají nepřítomnou třetí holku.
Ani jedný z nich se nelíbí ani jeden z přítomných kluků.
Ale je tu pití zadarmo.
A taky se pořád hledají.
Jednou zjistí, kým vlastně jsou a budou o tom malovat obrazy anebo psát básně.
Minimálně jedna z nich se stane modelkou. Druhá bude chodit po vernisážích.
Některý kluci se z nich budou moct zcvoknout. Je to bude bavit. Budou to v přítomnosti třetí holky probírat kavárnách. Přestávky mezi slovy vyplní hledáním dalších objektů.
Hledá se muž, přiměřeně solventní a ne moc sexuálně náročný.
Občas mu dám.
Už ani ten sex nemaj rády.
Párty s aspiranty umění.
Všem je dvacet a všechny to omlouvá.
Všem je všechno předem odpuštěno.
Kluk z Přerova mluví o svý bejvalce. Já jsem ji fakt miloval. Takovou skvělou holku už nikdy nenajdu. Ale chtěl bych si najít nějakou práci, která mě bude naplňovat.
Všichni chtěj najít práci, která je bude naplňovat. Málokomu se to podaří.
Ale já vážně chci. Bejt policajtem jako můj otec, to fakt nechci.
Někdo otevře vodku.
Protože je mu dvacet a ještě si není vědom její hodnoty, cmrndá to po koberci jako sodovku.
Jsem na něj nasranej, ale nic mu neřeknu.
Já tu vodku nekupoval.
Chci se bavit o literatuře, ale jsou to architekti a holky zajímá audiovizuální umění.
Někoho zas Přerov.
Kluka z Přerova vždycky bude zajímat Přerov.
Navždy.
I když se odstěhuje do Prahy a bude mluvit o sociálních aspektech dekonstrukce, vždycky ho bude zajímat Přerov.
Jedný holce padá ramínko trika přes nahou, hladkou paži.
Nikdo si toho nevšímá.
Všichni jsou opilí a plně zaujatí představou sama sebe.
Holka, co jí padá ramínko, se tupě zadívá na mě.
Pokusím se usmát.
Zkřiví se jí úsměv. Jsem jí hnusnej, připadám jí starej, Je mi 35. Zkysne mi víno. Noc se zauzlovala. Nikdo vlastně neví, proč jsme se tu sešli. Možná jen tak.
Kluk z Přerova, říká, že holka, co ho opustila, se jmenovala Kristýna. Kristýna s tvrdym Y, protože pak jsou ještě Kristiny s měkkym i.
Takovej je svět.
Plnej Kristin, co se chtěj odlišovat od Kristýn. A naopak.
Hledají někoho lepšího.
Pijeme vodku.
Někdo smaží bramboráky.
Brzy je byt plnej spáleniny.
Někdo křičí, že brzy přijde Slovák z McDonaldu a přinese prej burgery, co zbyly.
Vždycky nosí burgery, co zbyly.
Kluk z Přerova usnul.
Už si vzpomínám. To on mě sem pozval.
Jdu do předsíně a nazouvám si boty.
Někde vzadu, daleko, se zmatený hlasy překřikujou.
Dohromady je všem dvacet a zajímá je umění.
Nikdo z nich neví, co to umění je, to že se o něj zajímaj znamená, že jsou něco víc. Automaticky.
Zavřu za sebou dveře.
Na fejsbuk si všichni druhej den napíšou, že to byla mega pařba, ale nikdo nebude tušit kdo se s kým líbal a proč.
Pravděpodobně jim to všem ale bude jedno.
Kromě kluka z Přerova, kterej za rok poté přehodnotí svou situaci a stane se policajtem.
V Přerově.
Řekl bych, že z toho vyklouz docela lehce...
