Ochrana životního prostředí se stala v posledních letech velmi často opakovanou mantrou v politice Evropské unie. Zvláštní důraz je především kladen na ochranu klimatu a s tím souvisící opatření na snižování emisí skleníkových plynů. To je problematika, která se až bytostně dotýká energetiky, protože ta je obecně jedním z největších emitorů skleníkových plynů, především CO2.
Na formulování národních koncepcí ochrany klimatu intenzivně pracují pod kuratelou EU všechny členské státy, samozřejmě včetně České republiky. Na stránkách MŽP lze nalézt dokumenty, na jejichž základě má být zformulována nová politika ochrany klimatu v ČR, vycházející z tzv. klimaticko-energetického balíčku EU. Koncepce politiky ochrany klimatu by měla být předložena k projednání do vlády v září tohoto roku. Jedním z podkladových dokumentů je Zpráva o potenciálu snížení emisí skleníkových plynů v České republice zpracovaná f. Enviros na zakázku MŽP. Čtenářům rovněž přikládám příslušnou tiskovou zprávu MŽP a prezentaci ministra Bursíka k uvedené problematice.
Z předložených dokumentů vidíme, že ČR v oblasti ochrany klimatu rozhodně nechce někde tiše sedět v koutku a čekat, co se bude dít za humny. Naopak mám pocit, že chceme patřit mezi evropské premianty. V reálu to pro ČR znamená velmi ambiciózní cílové hodnoty redukce emisí skleníkových plynů: cca o 40% do roku 2020 resp. cca o 50% do roku 2050 (oproti stavu v roce 1990).
Jak jsem již uvedl, tato problematika se velmi těsně dotýká energetiky jako celku. Vzhledem ke své profesi se zaměřím především na elektroenergetiku a dopady stanovených emisních cílů do předpokládané struktury výrobních zdrojů el. energie.
Na začátek by bylo asi vhodné vymezit hřiště, na kterém se museli autoři zprávy pohybovat. Co tím hřištěm přesně myslím? Udělejme si společně takovou velice jednoduchou analýzu, z jakých „rozumně dostupných“ zdrojů lze v ČR vyrábět elektřinu:
1) jaderná energie
2) černé a hnědé uhlí
3) obnovitelné zdroje všeho druhu
4) zemní plyn
A nyní si stručně zrekapitulujme naši aktuální situaci s ohledem na jednotlivé prezentované zdroje, včetně „politických“ aspektů:
ad 1)
Vzhledem k explicitnímu vyloučení rozvoje jaderné energetiky na politické úrovni (viz koaliční smlouva) nelze ve scénářích budoucí výroby elektřiny počítat s výstavbou nových jaderných zdrojů. Z technického hlediska se fakticky jedná o limit produkce elektřiny z jaderných elektráren, který musí být ve scénářích zohledněn.
Zde si neodpustím jednu rýpavou poznámečku. Pokud si čtenáři pozorně prohlédnou obsah zprávy (str. 3), ke svému úžasu objeví v „Kapitole 5“ bod „Opatření 2.3: Vyšší využití jaderné energetiky“, navíc ještě „zvýrazněné“ chybovým hlášením textového editoru. Ovšem tento dílčí bod v textu zprávy chybí! Já osobně si to vysvětluji tak, že autoři zprávy neprozřetelně tuto dílčí kapitolu zpracovali a někdo z úředníků ministerstva vymazáním textu „uvedl zprávu do souladu s politickým zadáním“. Nicméně mohu se samozřejmě mýlit. ad 2) Uhelné elektrárny vykazují nejvyšší emise skleníkových plynů. Právě kvůli těmto elektrárnám EU definuje novou politiku ochrany klimatu. Navíc na těžbu hnědého uhlí se v ČR vztahují územní těžební limity, které jsou dle slov stávajícího vedení MŽP považovány za nepřekročitelné. Z technického hlediska se fakticky jedná o vynucené postupné snižování produkce elektřiny v elektrárnách na hnědé uhlí, které musí být rovněž zohledněno ve scénářích budoucí výroby elektřiny. ad 3) Obnovitelné zdroje všeho druhu jsou momentálně v EU silně politicky a ekonomicky preferovány. Avšak vzhledem k omezeným možnostem výroby el. energie v těchto zdrojích, a to jak z hlediska výše instalovaného výkonu, koeficientu využití instalovaného výkonu resp. množství vyrobené el. energie, spolehlivosti dodávek a rovněž vzhledem k celkově destabilizačnímu vlivu na el. soustavu budou vždy pouze doplňkovým energetickým zdrojem. Tudíž nelze na nich založit elektroenergetiku státu a logicky ani státní politiku ochrany klimatu. ad 4) Plyn. Vzhledem k výše uvedeným politickým a jiným omezujícím podmínkám prakticky jediná reálná varianta na dosažení požadovaných ambiciózních cílů, tj. radikálního snížení emisí skleníkových plynů a produkce dostatečného množství elektřiny. Ostatně, kdyby ani tento zdroj nebyl ten „pravý ořechový“, měli bychom v ČR asi trochu problém. Vidíme tedy, že na takto nalajnovaném hřišti neměli autoři zprávy příliš mnoho prostoru pro zkoumání různých variant a hledání optimálního řešení. S trochou škodolibosti by se rovněž dalo říci, že v podstatě nemuseli nic zkoumat a měli jasno o výsledku studie ještě předtím, než zasedli k PC a začali psát vlastní text popř. propočítávat scénáře. Aby mi bylo přesně rozuměno - tímto nechci nijak zlehčovat nebo znevažovat práci autorů! Zpráva je zpracována velmi precizně a obsahuje ohromné kvantum dat. Jedná se zřejmě o nejkomplexnější a nejucelenější materiál o české energetice, který je momentálně v ČR veřejně k dispozici. Nyní k vlastní zprávě. Autoři zpracovali čtyři variantní scénáře dosažení požadovaného cílového stavu z hlediska emisí skleníkových plynů, které se však v podstatě liší pouze v rychlosti rozvoje výroby elektřiny z plynu, protože ostatní zdroje jaksi vypadly už v kvalifikaci. Níže diskutovaná data jsou převzata z výchozího scénáře – tj. přísné limity emisí NOx a realizace ekologické daňové reformy (kapitola 8.1). Předpokládám, že výchozí scénář nazvali autoři výchozím právě z toho důvodu, že by měl být nejpravděpodobnějším obrazem budoucího vývoje. Ještě podotýkám, že vzhledem k rozsahu zprávy se samozřejmě jedná o subjektivní výběr témat, které mě osobně v textu zprávy zaujaly. Téma 1: Předpokládaný vývoj instalovaného výkonu elektráren (výchozí scénář):
Při pohledu na graf jsou velmi názorně vidět důsledky politického omezení rozvoje jaderné energetiky. Za tohoto limitujícího předpokladu lze docílit výrazné redukce emisí skleníkových plynů pouze jediným způsobem, tj. vysokým nárůstem instalovaného výkonu plynových elektráren (12 000 MW v roce 2050), a to i při výrazném vzrůstu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů (viz níže obrázek 32). Tento trend je ještě zřejmější v případě scénáře č. 4 pracujícího s maximální mírou redukce emisí CO2 (kapitola 8.4), u něhož dosáhne výkon v plynových elektrárnách hodnoty 10 000 MW již v letech 2025-2030!
Dalším tématem, které mne ve zprávě zaujalo, jsou obnovitelné zdroje. Téma 2: Předpokládaná výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů (výchozí scénář):
Vidíme, že se předpokládá velmi razantní nárůst výroby (v roce 2050 téměř 9-násobek oproti roku 2003). V této souvislosti bych měl jednu poznámku. Na výše uvedených grafech s predikcí instalovaného výkonu není instalovaný výkon elektráren využívajících obnovitelné zdroje vůbec zakreslen, ačkoliv podle výchozího scénáře (obrázek 30) mají v roce 2050 v souhrnu vyrobit téměř 18 TWh elektřiny z celkových cca 95 TWh. To je v souhrnu cca 19% celkové výroby a některé z obnovitelných zdrojů by již byly na konci časové osy „vidět“ v grafu i s daným rozlišením na ose instalovaného výkonu. Například v případě biomasy s výrobou 8 TWh (rok 2050) a optimistickým koeficientem využití výkonu kr = 0,6 by to odpovídalo souhrnnému instalovanému výkonu cca 1520 MW. (Samozřejmě chápu, že vzhledem k velmi nerovnoměrnému koeficientu využití instalovaného výkonu v rámci jednotlivých typů elektráren využívajících obnovitelné zdroje nelze jednoduše stanovit křivku „Souhrnný instalovaný výkon OZE“). Závěr S dostatečně silnými finančními zdroji a politickou podporou lze v dnešní době technicky zajistit téměř cokoliv. Rovněž tak i radikální snížení emisí skleníkových plynů a zajištění výroby odpovídajícího množství „náhradní ekologické“ elektřiny v plynových elektrárnách za odstavené uhelné (a později i jaderné) elektrárny. Otázkou je, jestli případně vynaložené finanční prostředky přinesou společnosti jako celku odpovídající přínos. Rozhodnutí bude ležet na bedrech naší politické reprezentace.
Já osobně bych v této souvislosti pouze připomněl zásadní projev britského ministra obchodu Johna Huttona na téma energetické bezpečnosti Velké Británie ve 21. století, který přednesl v Millbank Towers v Londýně 17. prosince 2007 (podrobnější info o projevu zde). Cituji:
„Vždy budeme potřebovat energetické zdroje z jiných zemí. To je zřejmé: Naše strategie pro Velkou Británii ve 21. století by měla být zaměřena na to, abychom nebyli závislí na jednom dodavateli, jedné zemi nebo technologii“.
Je na čtenářích, aby sami posoudili, zda výše uvedený energetický mix tyto zásadní strategické požadavky splňuje.
Pokud ještě mohu přidat svůj o trochu méně kultivovaný osobní názor spojený s analogií energetického mixu a míchaných nápojů, tak „Tento mix-drink obsahuje na můj vkus příliš mnoho ruské vodky“, což je rovněž i vysvětlení poněkud podivného titulku článku.
Psáno pro Neviditelného psa a blog.iDNES, 23.6.2008.
Petr Nejedlý
