Zpráva z konce minulého týdne o tiskovém prohlášení švédské vlády rychle zapadla v nepřetržitém proudu informací zpravodajských agentur. Stojí však za připomenutí.
Švédská vláda ve čtvrtek 5.2.2009 vydala oficiální prohlášení, že s ohledem na plánované postupné odstavování dosud provozovaných jaderných bloků zamýšlí v budoucnu udělovat povolení k náhradě uzavíraných jaderných elektráren.
Švédsko v současné provozuje 10 jaderných bloků o celkovém instalovaném výkonu 9082 MWe a pokrývá z nich zhruba 45% národní spotřeby elektrické energie. Dalším významným energetickým zdrojem jsou vodní elektrárny, jejichž podíl na výrobě elektřiny činí 47%. Zbylých 8% vyrábí elektrárny na fosilní paliva. Stručné zopakování historie značně komplikovaného vývoje postojů švédské veřejnosti k jaderné energetice velmi názorně prezentuje složitou pozici tohoto energetického oboru od osmdesátých let minulého století a vnímavým čtenářům může poskytnout představu o předpokládaném budoucím vývoji. Doufejme, že i v České republice. Ve Švédsku bylo v období 1975 až 1985 uvedeno do provozu 12 jaderných bloků ve čtyřech lokalitách: Barsebäck, Forsmark, Oskarshamn a Ringhals. V roce 1979, konkrétně 28. března, došlo na druhém bloku americké jaderné elektrárny Three Mile Island v Harrisburgu (Pennsylvánie) k těžké havárii spojené s únikem radioaktivity, která v celém vyspělém západním světě iniciovala diskuzi o bezpečnosti provozu jaderných elektráren.
Jaderná elektrárna Three Mile Island Zdroj: Wikipedia (EN) Přístup západních států byl v zásadě dvojí. Jedním řešením bylo zpřísňování požadavků a standardů pro jaderný průmysl. Touto cestou se např. vydaly Anglie a Francie. Dalším přístupem bylo odstoupení od programu jaderné energetiky. Touto cestou se tehdy vydalo Švédsko. Švédsko zareagovalo v březnu 1980 vyhlášením referenda o další budoucnosti jaderné energetiky na svém území. Jasná většina voličů se tehdy v referendu vyjádřila pro nejméně radikální variantu odstoupení od jaderné energetiky. Tedy pro variantu pokračování provozu stávajících a rozestavěných elektráren, avšak pouze do skončení jejich životnosti. Předmětem referenda však nebylo stanovení konkrétního technického postupu odstavování elektráren. Parlament proto následně rozhodl o zákazu výstavby nových elektráren s cílem ukončit provoz všech jaderných bloků do roku 2010, pokud je bude možné realisticky nahradit jinými energetickými zdroji. V roce 1986, konkrétně 26. dubna, došlo k tragické havárii v Černobylu, která uštědřila jaderné energetice těžký úder na solar plexus v globálním měřítku. Ostatně švédské jaderné elektrárny byly první, které svými hlášeními o zvýšené radioaktivitě zalarmovaly celou Evropu a rázně ukončily trapné snahy SSSR celou havárii ututlat. Není potřeba dodávat, že po této zkušenosti bylo švédské veřejné mínění utvrzeno ve svém postoji z roku 1980. V roce 1997 uzavřela švédská sociálně demokratická vláda politickou dohodu s koaličními partnery a rozhodla o odstavení 1. a 2. bloku elektrárny Barsebäck. Jednalo se o varné reaktory (Boiling Water Reactor, BWR) o výkonu 615 MWe, které byly uvedeny do provozu v letech 1975 a 1977. Elektrárna se nacházela pouze 30 kilometrů od dánského hlavního města Kodaně, takže viděno optikou havárií v Three Mile Island a Černobylu se jednalo o problematickou lokalitu. Nicméně k faktickému odstavení prvního bloku došlo až v listopadu 1999 a druhého bloku v květnu 2005.
Jaderná elektrárna Barsebäck Zdroj: Wikipedia (EN) V naší historické exkurzi jsme se tedy dostali až do současnosti. Proč se švédská vláda rozhodla přehodit jadernou výhybku? Důvodem je velmi vysoký podíl výroby elektřiny v jaderných elektrárnách (45%) a jejich postupné stárnutí. Je jasné, že odstavované jaderné elektrárny budou muset být v budoucnu nahrazeny. Otázkou je ovšem čím. Podíl vodních elektráren na celkové výrobě je ve Švédsku velmi vysoký a výstavba nových přehrad je technicky stále komplikovanější a ekonomicky náročnější. Mimochodem, rovněž i ve Švédsku je jakýkoliv záměr o výstavbu hydroelektráren okamžitě torpédován skupinami, které se zaštiťují ochranou přírody.
Vodní elektrárna Krangede 6 x 44 MW (Švédsko) Zdroj: Industcards.com Zbývají tedy fosilní elektrárny (především uhelné a plynové). Obě varianty jsou pro Švédsko značně problematické z hlediska zásobování palivem. Nehledě na to, že ve Švédsku je věnována zvláště zvýšená pozornost problematice klimatických změn a emisí skleníkových plynů, takže „fosilní varianta“ naráží na značné problémy. Rovněž tak švédští experti vládu jednoznačně ujistili o tom, že bezpečnostní parametry jaderných elektráren jsou od doby Three Mile Island a Černobylu neporovnatelně vyšší a v současné době již nepředstavují problém. Ostatně pro jadernou cestu se rozhodli i Finové (výstavba Olkiluoto III). Těchto skutečností jsou si vědomi i obyčejní švédové, kteří se v průzkumech veřejného mínění prováděných v posledních letech stále více přiklánějí k jaderné variantě. Příznivcům alternativních zdrojů mohu ihned sdělit, že Švédsko jejich rozvoj dlouhodobě a výrazně podporuje. Nicméně, prognózy vlády vychází z realistických technických úvah a seriozních ekonomických předpokladů jejich budoucího zastoupení v energetickém mixu, nikoliv ze zbožných přání. Logický výsledek této jednoduché aritmetiky je formulován ve výše zmiňovaném prohlášení švédské vlády. A je pouze otázkou času, kdy tato aritmetika dorazí i do jiných končin Evropy. Pásno pro blog.iDNES Petr Nejedlý
