Vojna není kojná!

Pro ty kteří nevědí, co byla základní vojenská služba!

Dělobuch.

Každý, kdo zažil na vojně přijímač, ví o čem je řeč!
Ranní rozcvička byla proti srsti každého „ bažanta", a tak koukali, kde se nejlépe zašít.
Nejlepší zašívárna byla venkovní latrína, čítající osm děr oddělených stěnou. Po třech dnech dostal staršina nápad, jak překazit ranní slezinu s cigárem na latríně. Když byl záchod v době rozcvičky obsazen , dostal nápad jak ten spolek rozprášit. Vhodil do latríny dělobuch! Co se dělo potom, k tomu netřeba komentáře. Z latríny vyletělo sedm silně neupravených zašíváků olepených vším, co se v ní nacházelo. Těla postižených a latrína vypadala jako posraná plakátovací plocha. Od té doby všichni milovali ranní rozcvičky.

Bořiči mýtů.

Bylo po službě, neděle na krku a nuda. Hádka. Hoří prd, nebo ne? Družstvo se rozdělilo na dva tábory. Jedni ano, druzí ne! Bořič mýtů zaujal pozici, a byla přiložena hořící svíce. Nic!
Kmitající plamínek svědčil o tom, že něco není v pořádku, někde se stala chyba. Svíci jsme umístili na jeden noční stolek, a bořič mýtů zaujal pozici v sedě. První pokus nic. Promasíroval břicho a všichni očekávali zda se pokus podaří. Pokus se konal v podvečer, z důvodu objektivního pozorování. Hrozná rána a tma. Do toho hurónský smích, nejdříve bořiče mýtů, a potom nás všech zúčastněných. Pokus se sice úplně nepodařil, ale sranda byla od shora až dolů.

Dobrý fór.

Sloužilo se 24. hod denně, a tak bylo dosti času vymýšlet ptákoviny. Přijela směna do služby. Byl čas nakládání vajec! Jeden major zakoupil ve vesnici padesát vajec na naložení. Čerstvá domácí, co více si přát. Někdo z přítomných přišel s nápadem, polovinu mu jich uvařit natvrdo. Čtyři dny čekání na výsledek. Vyplatí se kupovat vejce ve vesnici, ptali se kamarádi.
Bába je namočila do vody, ale bylo to nějaký divný. Když toho bylo nějak moc tak jedno rozbila. Nějaký svině mi je uvařili natvrdo!