Titulek z novin o tom, že vláda chce změnit zákon, a skláři by mohli dostat své platy mě přiměl napsat tento článek. Je to zároveň reakce na článek jednoho z blogerů. Ve svém článku o sociálním státu, hodil mezi pobírače sociálních dávek i skláře, kteří se domáhali toho, aby jim stát pomohl. Že není problém za prací dojíždět, a podobně, než křičet aby se stát o ně postaral.
Bohužel si ten člověk asi neuvědomil, že tato skupina lidí se nedostala do problému vlastní vinou, nebo nějakou leností. Tito lidé doplatili na špatné zákony, které máme! Tito lidé do poslední chvíle poctivě pracovali, v naději, že za svou práci dostanou zaplaceno. Bohužel, nestalo se! Podle insolvenčního zákona dostali přednost pohledávky věřitelů a bank, před výplatami zaměstnanců.
Plně chápu rozhořčení a bezradnost lidí, kteří se ne svou vinou ocitnou v takové životní situaci. Tito lidé byli vinou špatných zákonů nejenom podvedeni, ale okradeni! A to sprostě okradeni, připraveni o výplaty, své úspory a práci.
Ono, když vám nezaplatí mzdu dva, tři měsíce a žijete jenom z úspor, protože břemeno plateb z vás nikdo nesejme, jste za chvilku s penězi na dně.
K čemu je potom zákoník práce, který vám má zaručit právo na mzdu za odvedenou práci, když v takovýchto případech mají podle insolvenčního zákona přednost banky. Největší starosti má chudák banka, aby se náhodu na ní nezapomnělo. Jaksi vyplatit zaměstnance alespoň za tu odvedenou práci, to už nikoho nezajímá.
Banky a ostatní věřitelé mají páky, jak ke svým pohledávkám přijít, ale jaké páky a prostředky mají bývalí zaměstnanci, taky věřitelé, jejichž pohledávky jaksi nebyly uspokojeny.
Držím jim palce aby dostali to, na co mají ze zákona nárok. Oni totiž nepřišli o žádné dávky žebrat, oni prostě chtějí to co jim po právu patří.
Snad to chystaný návrh nového zákona napraví!
