Mění se jen doba, příběhy zůstávají.

Hned po ránu mě zaujal článek známého  pisatele, a přivedl mě na podobné téma.  

Vojna a sex.

Téměř každý kdo sloužil na vojně v nějaké opuštěnější posádce může potvrdit, že každá posádka měla několik vojákůmilovných ženštin. Zrovna tak i naše rota, která byla na pokraji jakési vesnice s třemi čísly popisnými a dvaceti ruinami, takže nebylo poznat, že už je dvacet let po válce, měla taky takové. Zřejmě je to koníček, který se dědí po přeslici z matky na dceru. Jak praví staré mudrosloví, pod ošklivým obličejem krásné tělo zahálí. Jednoho dne jala se tato milovnice obšťastnit muže v zeleném. Byla neděle, nikde nikdo z velení, prostě jedna radost. Postupně obšťastnila celé sedmičlenné strážní družstvo. To sice mělo potom trochu strach, aby se nedostavily nechtěné následky. Přišlo pondělní odpoledne a sním spojený nástup a odpolední rozkaz. S velitelem přišla i matka té milovnice. Strážní družstvo se okamžitě smrsklo do velikosti sedmi trpaslíků, a čekalo co se bude dít. V tom spustila matka, že dcera si tam zapomněla nové tranzistorové rádio, tak jestli by jí ho mohli vrátit. Za pět vteřin už matka děkovala držíc rádio, a byla slyšet ta strašná rána , jak těm obšťastněným spadl kámen ze srdce.

Taktika.

Již jako záložák jsem nastoupil na vojenské cvičení. Heslo socialistické armády znělo, vojna z vás udělá chlapy. První nástup nás šest záložáků a k tomu asi dvacet záklaďáků. Jaké bylo naše překvapení, když se mezi nimi objevil o dvě hlavy menší vojín. Výška 135 cm, váha 40 i s mantlem. Ano čtete dobře! Sloužil jako kotelník. Kde na tebe sehnali mundůr, zvědavě jsme se zeptali. Byl vyučený krejčí, tak ho armáda pustila domů s nejmenším mundůrem, aby si ho doma přešil. Z vojny byl skutečně nešťastný. Byl prostě k smíchu! Ne jako člověk! Byl to obraz socialistické armády která se rozhodla, že zničí nepřítele smíchem, až uvidí koho jsou schopni odvést na vojnu!

Hrdina.

Ranní nástup a v první řadě cikán, vojín Daňo! Samý monokl a modřina. „ Starej" povídá! Prý jste se včera v hospodě poprali a dostali nářez? Načež vystoupil z řady vojín Daňo a praví! Soudruhu nadporučíku, já se jen tak nedal. Bylo jich na mě pět, tak jsem venku vzal vidle ale stejně to nestačilo. Ale bránil jsem se! „Starej" jenom poznamenal. Z toho si vemte příklad!

Jinak tímto děkuji Karlu Kýrovi za pěkná témata a pěkné články!