„Lakjemovy lázně“

Třetí a poslední pozastavení  

Malé připomenutí pro ty kteří to nezažili, a i pro ty, kteří ještě mají toto bohulibé zařízení ve své paměti. Psal se začátek roku 1968, a v novinách a časopisech se začaly objevovat otevřenější a kritické články. Nejinak tomu bylo i u týdeníku který vydávalo tuším „ Naše vojsko". Byla to „ Obrana lidu". Noviny jinak plné propagandistických žvástů, snad poprvé přinesly jeden pravdivý článek na celou zadní stranu těchto novin. Titulek zněl „ Lakjemovy lázně".

Pro ty kteří nevědí co to bylo za lázně, malé vysvětlení, pamětníkům malé připomenutí.
Byla to žatecká posádková věznice, spravovaná malým zrzavým majorem léčícím si své mindráky napoleonského komplexu, po kterém zkomoleninou jeho jména, dostala tento honosný název. Už při vyslovení tohoto jména naskakovala vojákům tohoto posádkového města husí kůže. Kdo nastupoval trest vyšší než 14 dní, byl automaticky ostříhán dohola. Další specialitou bylo vynášení kolektivního trestu.

Seznámení.

Asi po osmi měsících služby v hrdé lidově dem. armádě, měl jsem na svém kontě první flastr 5 dní naostro. Co čert nechtěl, zrovna ten týden naše rota stavěla strážní službu v base. A do basy se posílalo jenom občas, právě když tam mělo auto cestu. Měla to být moje zkušenost vidět svět očima potrestaného. Basa jak u rasa, se vším všudy. Ajnclík, pryčna, záchod a jedna deka. Na 5 dní jsem se stal hlavním provianťákem. Vyzbrojen kárkou a hlídán „ hajným", dojížděl jsem třikrát denně do posádkové kuchyně pro proviant. I jako nevěřící, děkoval jsem Bohu, že jsem tentokrát vyvázl se zdravou kůží.
Říkal jsem si, již nikdy! Ale nikdy neříkej nikdy! Bylo mi toho dopřáno ještě několikrát, i když z druhé strany. Dvakrát jako vyvaděč, a třikrát jako velitel stráže. Pokaždé to byl boj o přežití těch nekonečných 24 hodin. Tam totiž nikdy nebyla jistota, že tam zrovna po službě neskončí.

Kolektivní trest.

Ráno přišel major L, navlékl si bílé rukavice, a se správcem věznice prováděl kontrolu úklidu. Přejel rukou pryčnu, dveře, záchod, a běda tomu když našel. Správce jenom do sešitu připisoval dny trestu navíc za špatný úklid. Když se stalo, že to byly dvě, tři cely, nadělil rovnou 100 dní, a rozdělit. Odpoledne už v rozkaze mělo dvacet potrestaných dalších pět dní.
Tam když někdo nastoupil, opravdu nevěděl kdy se vrátí.

14+7+7

Kolega dostal čtrnáct dní. Za pár dní zjistil, že poddůstojníci chodí do práce bez vyvaděče.
Hrdě si připnul pecku, a jak si to šine do truhlárny, koho nepotká. Majora L. Odpoledne už měl 7 dní za neoprávněné nošení hodnosti. Po pár dnech na cestě do práce pršelo. Ukecali holku s deštníkem. Z jedné strany dívky trestaný, z druhé hajný. Koho nepotkali. Major L.
Kolega dostal 7 dní za styk s civilním obyvatelstvem a hajný 7 dní za špatný výkon strážní služby. Šel na 14 dní a vrátil se za měsíc. Takových jsem znal desítky.

Rekordmanem za mé éry byl „Čuňas" s 235 dny. Jednou za mé služby v base , držel jeden cikán, kterého chytla lítačka hladovku. Ten měl už přes 300 dní basy.

Prostě, blbá léta pod psa.