Jaký je vlastně rok?

Je to něco, jako probuzení ze špatného snu.

   Ještě před týdnem se řešil problém, jak ve školách vykládat dobu před rokem 1989. Mladá generace která toto období neprožila, bude asi těžko chápat toto období v nějakých podobenstvých,  srovnatelných s dneškem. Vlastně je to pro ně velké štěstí. Téměř všichni vykladači nedávné minulosti, nazývají toto období totalitou. Vynechme politické procesy padesátých let, a přesuňme se do let po roce 1968, až po současnost. Vezměme dvacet let před rokem 89, a dvacet let po roce 89, a začněme porovnávat. Léta sedmdesátá, politcké prověrky a vyhazovy nepohodlných lidí z pozic. Roky, řekněme 2000-2009, nenabízí se zde podobnost, kdy z pozic odcházejí političtí odpůrci, a lidé nepohodlní danému režimu?

  Nechci zde soudit dějiny, ale nějak nápadně se vracejí staré časy. Dnešní stav politického vývoje jasně ukazuje, že komunisté měli dobré žáky, a jak se říká, žáci předčili své učitele.

  Stát sešněrovaný v represivních zákonech a nařízeních, dnes už snad na všechno, co lze jenom myslí obsáhnout.  Legislativní smršť, a lidová tvořivost našich zákonodárců, vyžívajících se jenom v zákonech které přikazují, nebo ukládají sankce.

  Ač nejsem příznivcem minulého režimu, musím s politováním konstatovat, že ani zdaleka nedosahoval " kvalit" dnešní demokracie.

  Zářným příkladem buď výstup krajského hejtmana středočeského kraje v televizi! Ředitelům škol zadal úkol, jak nazvat nově zakládanou  školu, a pan hejtman byl zklamán výsledkem.

    Jeho výstup v televizi by měl být zachován, jako memento k minulosti!

Ano, jsme dvacet let po revoluci, ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že je ještě hůř!

Tak nějak slovo demokracie, mi po dvaceti letech hořkne na jazyku!