Co povídaly moje " holky"

Raději z jiného světa-takže- Bára- mrňousek z útulku- epileptička-nyní 14 let- Aja- taky nechtěňátko-ale čistokrevná špicka bílá- 1/2 roku. Že by jste chtěli vědět,co povídají? Tak tady to je.

Špicí povídání

Tak dobře-jmenuju se Ája-jsem vlčí špic-tedy mezi námi-jsem holčička.

Moji páníčkové mne získali od jedné paní, která je nemocná a nemohla se o mně pořádně postarat.Chtěla-ale nešlo to.

Takže když mi byly přesně 4 měsíce-tak jsem přišla do téhle rodiny.

Panička říká,že jsem vysněná-protože se jí dlouho zdálo o bílém špicovi a najednou jsem tady.

Jsem děsněj lotr,fofrník,bílá vichřice,kousadlo,miláček, sluníčko,láska veliká a hlavně- mezi špicama jsem " špica".

Protože jsem krásná,běloučká a heboučká jako peříčko, mám krásná očička a umím plno věcí-tedy spíš lotrovin.

Je to docela slušná rodina-koupili mi pelíšek, hračky, kabátek.Už umím chodit na vodítku- jsem totiž děsně šikovná.

Jen ještě s loužičkami mám trochu problém-tedy já ne-ale páníčkové.Ale prý se to spraví-no uvidíme.

No a zapomněla jsem říci,že tady mají ještě jednu pejsku-jmenuje se Bára.

Je už stará a mrzutá-panička jí říká " babička Kulička".Když jsem přišla,tak na mne vrčela a byla protivná-ale já se jí nebojím a schválně ji rozčiluju.

Někdy je to u nás príma-štěkáme na sebe- panička pak štěká taky-ale chce abychom byly konečně zticha.

To nechápu- taková legrace a jí se to nelíbí.

Mně se zase moc nelíbí,že nemůžu sebrat všechny papírky,co najdu,že nemůžu krást kapesníky a kousat všechno ,co tu mají-a taky nevrčím.

Ale jednou se domluvíme.Určitě-s páníčkama je řeč.

Prý jsem nejkrásnější když spím, ale to já nevím, protože mám zavřená očka a nemůžu se na sebe podívat.

A když se na sebe dívám do skla knihovny-tak musím vrtět hlavičkou-cože to tam za tím sklem mají ještě za pejska-docela ujde.

Učí mne domácímu pořádku-prý,abych věděla,co se sluší a patří- no někdy jim udělám radost a počkám, aby mi utřeli tlapky-ale někdy je to príma,že se honíme.

No a s honěním-to vám musím říci.

Brácha-člověčí-má taky psa.Velikou holku-má asi 30 kg a je o měsíc mladší než já.A ta k nám přišla na návštěvu.

No to bylo-lítaly jsme po bytě-nemohla mne dohonit-ale když mne dohnala,tak si na mne chtěla sednout a to se mi nelíbilo.A páníčkům taky ne.A tak si musela sednout k nim.

Jenže-já jsem k ní chodila a boxovala ji packama a tak jsme se začaly honit znovu.To byla nádhera.

Jenže ta veliká byla pak unavená a musely jsme ležet obě-prý,abychom si odpočinuly-ale já jsem nebyla unavená.Tedy myslím.

Když odešli, tak jsem usnula jak dřevo-ani jíst jsem nechtěla-ta velká vážně nemá rozum.Jak taky-když je to štěně.

Už jsem byla u doktora-tam jsem se kamarádila s jedním velkým černým psem-dělal,že je hrdina.Tak jsme se očuchali a když zjistil, že jsem holčička ,tak si sedl a jen koukal.Jenže pak ho nemohli dostat do ordinace a já vím proč.

Asi ho taky píchali do zadečku-jak mně.

No a to je zatím asi všechno-v pátek jedu poprvé na nějakou chalupu-trochu nevím,co to je-ale s páníčkama jedu-bude legrace.

...povídala Bára...

Tak mi přečetli,co říkala malá-no skoro je to pravda.

Jenže ta mrňavá- neví všechno.

Já děsně bručím a vrčím-ale je to proto,že si moc neumím hrát s pejskama.

Když jsem byly maličká,byla jsem v útulku a ještě k tomu nejmenší.

A tak si na mně ti velcí sedali, očuchávali mne,váleli a všechno mi snědli.Proto mne dokrmovali zvlášť-samotnou, abych se nabaštila.

A tak pejsky moc nemusím-co se dá dělat.

Měla jsem jednu kamarádku-Lejdynku-byla krémová a velká jako já a taky taková směska-ale moc se nám všem líbila.

S tou jsem si vyhrála-to bylo fajn.

Lítaly jsme spolu po lese,kousaly kořínky-to mne naučila ona.Taky jsem našly chcíplýho zajíce a vyválely se v něm-to byla krása.Krásně jsme voněly- jen paničky řvaly jak ti tygři v ZOO a zlobily se na nás.

Říkaly,že smrdíme,až je to vidět a až se lidi otáčejí a musely jsme do vany. To nechápu.

A taky jsme byly správná dvojka-uměly jsme vyplašit psy,kteří šli okolo nás-stouply jsme si vedle sebe a řekly jsme jim všechno co víme.Ti koukali.

Jednou na nás moc štěkal veliký pes- to neměl.

Zase jsme si stouply vedle sebe,aby to vypadalo,že jsme větší a tak jsme mu vynadaly,že raději utekl domů. Na holky se neštěká-už to ví,.

No a občas jsem se prolítla s jinými pejsky-ale to bylo,když jsem byla mladá.

Pořád jsem byla " zřítelnicí oka" svých pánů, starali se o mně a já se naučila hrát si sama- nebo s nimi.

A na chalupě- to bylo príma-měla jsem celou zahradu pro sebe a nikdo na ni nesměl-ani kočky.

Těm jsem to zakázala hned při příchodu.Oštěkala jsem celou vesnici,aby věděli,co se smí a co ne.

No a teď mi přivedli takové mladé pometlo.

Hned se tady usadila,sebrala mi hračky a já ji nedoženu-je jak vichřice.

Z počátku jsem měla strach,že mně páníčkové nebudou mít rádi-ale už vím, že pořád mají.

Tak už si občas hrajeme-no hrajeme-poskakujeme okolo sebe,já se snažím jí vylézt na záda-ale nějak to nejde.

A ona je ještě jak průvan-když lítá,tak se hejbou i záclony a to mne rozčiluje.A taky ty její způsoby-na nic se neptá a jde mi na granulky-tak jí zase sním její.

No je to všechno trochu jinak-ale panička říká, že se to srovná.

Asi jo, protože nás hladí obě a dostáváme stejně dobrůtky a všechno.

A ještě mne včera stříhala,udělala mi zase frizůru-abych byla krásná.

Prý jsem byla jako zarostlá jako bezdomovec a to prý moc nešlo dohromady s tou bílou frajerkou.

Teď už jsme obě holky pěkný- a taky se mi líp běhá a kouká- mám jen ofinku a všechno vidím.

Tak to bude dobrý.

Jedeme na chalupu-prý obě.

To jsem zvědavá,jak chce taková splašená holka hlídat.Asi ji to budu muset naučit.

Hlavně až půjde okolo jeden soused- teď mu budeme nadávat obě-doufám.

A už se těším, jak bude panička halekat,až jí Ája vleze na záhon- ona totiž neví,co já-že se tam nesmí.

Neví toho víc-ale asi se všechno naučí-jako já.

Páníčkové říkají,že jsme holky šikulky.