- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Špicí povídání
Tak dobře-jmenuju se Ája-jsem vlčí špic-tedy mezi námi-jsem holčička.
Moji páníčkové mne získali od jedné paní, která je nemocná a nemohla se o mně pořádně postarat.Chtěla-ale nešlo to.
Takže když mi byly přesně 4 měsíce-tak jsem přišla do téhle rodiny.
Panička říká,že jsem vysněná-protože se jí dlouho zdálo o bílém špicovi a najednou jsem tady.
Jsem děsněj lotr,fofrník,bílá vichřice,kousadlo,miláček, sluníčko,láska veliká a hlavně- mezi špicama jsem " špica".
Protože jsem krásná,běloučká a heboučká jako peříčko, mám krásná očička a umím plno věcí-tedy spíš lotrovin.
Je to docela slušná rodina-koupili mi pelíšek, hračky, kabátek.Už umím chodit na vodítku- jsem totiž děsně šikovná.
Jen ještě s loužičkami mám trochu problém-tedy já ne-ale páníčkové.Ale prý se to spraví-no uvidíme.
No a zapomněla jsem říci,že tady mají ještě jednu pejsku-jmenuje se Bára.
Je už stará a mrzutá-panička jí říká " babička Kulička".Když jsem přišla,tak na mne vrčela a byla protivná-ale já se jí nebojím a schválně ji rozčiluju.
Někdy je to u nás príma-štěkáme na sebe- panička pak štěká taky-ale chce abychom byly konečně zticha.
To nechápu- taková legrace a jí se to nelíbí.
Mně se zase moc nelíbí,že nemůžu sebrat všechny papírky,co najdu,že nemůžu krást kapesníky a kousat všechno ,co tu mají-a taky nevrčím.
Ale jednou se domluvíme.Určitě-s páníčkama je řeč.
Prý jsem nejkrásnější když spím, ale to já nevím, protože mám zavřená očka a nemůžu se na sebe podívat.
A když se na sebe dívám do skla knihovny-tak musím vrtět hlavičkou-cože to tam za tím sklem mají ještě za pejska-docela ujde.
Učí mne domácímu pořádku-prý,abych věděla,co se sluší a patří- no někdy jim udělám radost a počkám, aby mi utřeli tlapky-ale někdy je to príma,že se honíme.
No a s honěním-to vám musím říci.
Brácha-člověčí-má taky psa.Velikou holku-má asi 30 kg a je o měsíc mladší než já.A ta k nám přišla na návštěvu.
No to bylo-lítaly jsme po bytě-nemohla mne dohonit-ale když mne dohnala,tak si na mne chtěla sednout a to se mi nelíbilo.A páníčkům taky ne.A tak si musela sednout k nim.
Jenže-já jsem k ní chodila a boxovala ji packama a tak jsme se začaly honit znovu.To byla nádhera.
Jenže ta veliká byla pak unavená a musely jsme ležet obě-prý,abychom si odpočinuly-ale já jsem nebyla unavená.Tedy myslím.
Když odešli, tak jsem usnula jak dřevo-ani jíst jsem nechtěla-ta velká vážně nemá rozum.Jak taky-když je to štěně.
Už jsem byla u doktora-tam jsem se kamarádila s jedním velkým černým psem-dělal,že je hrdina.Tak jsme se očuchali a když zjistil, že jsem holčička ,tak si sedl a jen koukal.Jenže pak ho nemohli dostat do ordinace a já vím proč.
Asi ho taky píchali do zadečku-jak mně.
No a to je zatím asi všechno-v pátek jedu poprvé na nějakou chalupu-trochu nevím,co to je-ale s páníčkama jedu-bude legrace.
...povídala Bára...
Tak mi přečetli,co říkala malá-no skoro je to pravda.
Jenže ta mrňavá- neví všechno.
Já děsně bručím a vrčím-ale je to proto,že si moc neumím hrát s pejskama.
Když jsem byly maličká,byla jsem v útulku a ještě k tomu nejmenší.
A tak si na mně ti velcí sedali, očuchávali mne,váleli a všechno mi snědli.Proto mne dokrmovali zvlášť-samotnou, abych se nabaštila.
A tak pejsky moc nemusím-co se dá dělat.
Měla jsem jednu kamarádku-Lejdynku-byla krémová a velká jako já a taky taková směska-ale moc se nám všem líbila.
S tou jsem si vyhrála-to bylo fajn.
Lítaly jsme spolu po lese,kousaly kořínky-to mne naučila ona.Taky jsem našly chcíplýho zajíce a vyválely se v něm-to byla krása.Krásně jsme voněly- jen paničky řvaly jak ti tygři v ZOO a zlobily se na nás.
Říkaly,že smrdíme,až je to vidět a až se lidi otáčejí a musely jsme do vany. To nechápu.
A taky jsme byly správná dvojka-uměly jsme vyplašit psy,kteří šli okolo nás-stouply jsme si vedle sebe a řekly jsme jim všechno co víme.Ti koukali.
Jednou na nás moc štěkal veliký pes- to neměl.
Zase jsme si stouply vedle sebe,aby to vypadalo,že jsme větší a tak jsme mu vynadaly,že raději utekl domů. Na holky se neštěká-už to ví,.
No a občas jsem se prolítla s jinými pejsky-ale to bylo,když jsem byla mladá.
Pořád jsem byla " zřítelnicí oka" svých pánů, starali se o mně a já se naučila hrát si sama- nebo s nimi.
A na chalupě- to bylo príma-měla jsem celou zahradu pro sebe a nikdo na ni nesměl-ani kočky.
Těm jsem to zakázala hned při příchodu.Oštěkala jsem celou vesnici,aby věděli,co se smí a co ne.
No a teď mi přivedli takové mladé pometlo.
Hned se tady usadila,sebrala mi hračky a já ji nedoženu-je jak vichřice.
Z počátku jsem měla strach,že mně páníčkové nebudou mít rádi-ale už vím, že pořád mají.
Tak už si občas hrajeme-no hrajeme-poskakujeme okolo sebe,já se snažím jí vylézt na záda-ale nějak to nejde.
A ona je ještě jak průvan-když lítá,tak se hejbou i záclony a to mne rozčiluje.A taky ty její způsoby-na nic se neptá a jde mi na granulky-tak jí zase sním její.
No je to všechno trochu jinak-ale panička říká, že se to srovná.
Asi jo, protože nás hladí obě a dostáváme stejně dobrůtky a všechno.
A ještě mne včera stříhala,udělala mi zase frizůru-abych byla krásná.
Prý jsem byla jako zarostlá jako bezdomovec a to prý moc nešlo dohromady s tou bílou frajerkou.
Teď už jsme obě holky pěkný- a taky se mi líp běhá a kouká- mám jen ofinku a všechno vidím.
Tak to bude dobrý.
Jedeme na chalupu-prý obě.
To jsem zvědavá,jak chce taková splašená holka hlídat.Asi ji to budu muset naučit.
Hlavně až půjde okolo jeden soused- teď mu budeme nadávat obě-doufám.
A už se těším, jak bude panička halekat,až jí Ája vleze na záhon- ona totiž neví,co já-že se tam nesmí.
Neví toho víc-ale asi se všechno naučí-jako já.
Páníčkové říkají,že jsme holky šikulky.
Další články autora |
Toužíte po dokonalé letní barvičce bez rizika spálení? Vyzkoušejte lehký přírodní samoopalovací krém na obličej i tělo od Manufaktury. Zapojte se...