Prezidentská kandidatura

Rozhodl jsem se, že nebudu kandidovat na prezidenta. Jsem přesvědčen, že občanům budu mnohem užitečnější tím, že se nebudu míchat do politiky. S tímto mým rozhodnutím nijak nesouvisí moje nulové preference.

Dlouho jsem přemýšlel, jak se dostat ke korytu. Jestli mám vstoupit do nějaké strany a pracovat pilně pro stranu, nebo se vetřít k již zavedenému politikovi jako podržtaška? Také bych mohl zkusit rozhodit sítě jak velrybář, založit stranickou buňku a zvolit se hned výše. Nakonec jsem všechny nápady zatratil. Na to pracovat pilně pro stranu, mají ti šíbři užitečných idiotů dost. Abych se vetřel k zavedenému politikovi, nemám dost peněz. To vylučuje i velrybářství. Také jsem zjistil, že se nedokážu dost dobře přetvařovat, což je v politice to nejdůležitější. Můj žaludek by také nemusel s něčím tak slizkým a odporným spolupracovat. Zůstanu normální.

To je vlastně také důvod, proč píši tento článek.

Paní Miroslava Němcová se rozhodla, že nebude kandidovat na prezidentku. Ne snad proto, že v přímé volbě by ji nikdo nezvolil. Její preference oscilují okolo pěti procent. Ona totiž patří také mezi ty dinosaury, kteří za peníze Rádžíva Singha a Lájoše Bácse manipulovali voliče k tomu, aby byli zvoleni. Přímé politické soutěži se vyhne. Vždyť je mnohem jistější různými zákulisními čachry se dostat na volitelné místo kandidátky strany a koryto je zaručeno. A že za těch dvacet let má zkušeností dost.

Nikde ale není zaručeno, že i s tím je konec. Já osobně si myslím, že ve volbách konečně voliči spočítají ODS a TOP 09 jejich lhaní o nezvyšování daní a boji proti korupci.