Veleváženému zastupitelstvu hlavního města Prahy si dovoluji navrhnout výměnu nejdůležitějšího sousoší na Staroměstském náměstí a to památníku Mistra Jana Husa. Tímto bude vzdána pocta tomu, kdo v poměrně krátkém čase dokázal bez jediného vojáka, bez jediného samopalu, tanku, děla či jiné zbraně dobýt toto kdysi tak krásné, úchvatné, líbezné a staroslavné město a přetvořit ho k nepoznání.
Ano, stačilo mu k tomu jen několik žoků peněz, lidská omezenost, chamtivost, hrabivost, necitlivost, kulturní barbarství a bezohlednost a jeho vítězství bylo na světě. Podařilo se mu vypudit všechnu tu jemnou krásu, tajemství, kouzlo a zároveň vážnost a jedinečnost těchto míst a namísto toho zavléci do pražských ulic odporný, mrtvolný puch globálního kapitalismu, plného obchodních značek, nicotnosti, přetvářky a marnosti. Systém, v němž život nemá žádný smysl, ani cíl.
Jako chladný stroj promazaný miliardami peněz drtí a ničí vše, co se mu postaví do cesty. Ani komunisti za čtyřicet let své obskurní vlády nedokázali vypudit tohoto jedinečného ducha ze zdí dávné Prahy tak, jako se to dnes podařilo všemožným korporacím, pochybným „podnikatelům“, kariérním mocipánům, vekslákům a velkovekslákům. Genius loci, jehož tvář nanášel na plátno po celá staletí neomylnými tahy sám malíř Čas, jehož verše zapisoval do ještě nepopsané knihy dějin svoji rukou básník Půvab, odletěl neznámo kam, ale nejspíš se rozplynul a nikdy už se nevrátí.
Škoda!
Zůstaly po něm jen opravené fasády domů, které trčí k nebi jako kulisy smutného, pustého a prázdného divadla, divadla, v němž se ani nepřemýšlí, ani se nic neobjevuje, ani se nikdo neraduje, jenom se tam vydělávají prachy a zase jenom prachy a vymývá se všem mozek. Ale jednou bude všem privatizovaným lidem jedno, co se s nimi nebo s jejich městem děje, jestli se některé domy zbourají anebo se naopak postaví nevkusná železobetonová, mnohopodlažní, prosklená monstra.
Proto bych si přál, abyste jako nejvyšší orgán města vzdali hold tomuto novému, všemocnému pánu, proti jehož zbraním prostě není žádná obrana a všichni společně jsme mohli třikrát zvolat hurá našemu dobyvateli!!! Díky moc…
Luboš Poláček, Kladno
