Naučme se užívat vlastní svobodu

Je to 22 let od Listopadu 89 a teprve až s úmrtím Václava Havla spontánně obracíme svoji pozornost svému vlastnímu obrazu v zrcadle dějin. Jsou tu rozporuplné názory na pana Václava Havla a na to, o co se zasloužil. Ale jsou fakta, jež lze doložit. Dříve než studenti byli v ulicích, vznikla Charta77, daleko před 89 podroboval stranu KSČ kritice a odsuzoval její jednání. V listopadu 89 to byl on, kdo stál v popředí studentů a herců, kdy vysoké školy a divadla vyhlásily stávku. Ano mohu říct, že to byl on, kdo se nejvíce zapříčinil o svobodu. To, jak jsme s tou svobodou naložili a jakou demokracii jsme si udělali, je už pouze jen na nás.

Pak se nesluší přičítat vinu za dnešní stav politiky a státu tomu, který věřil, že občané tohoto státu budou mít právo říct svůj názor a že nebudou perzekuováni za to, že jsou věřící, nebo že někdo z rodiny emigroval. Příkladů je mnoho, a za dnešní stav... nejdříve se podívejte do vlastního zrcadla a vzpomeňte si, co jste křiceli na náměstích v r.89.

Jednotlivci i skupiny - a dovolil bych si říci, že celý národ - si až nyní uvědomují, co Václav Havel vydobyl masívními demonstracemi a cinkáním klíčů ve městech republiky. Uvědomujeme si, že s úmrtím p. Václava Havla ztrácíme ikonu demokracie a svobody volby. Svobody jako takové. Ano, při tomto pohledu do zpětného zrcátka, při zběsilé jízdě mezi národní identitou, integrací v Evropě, a řešením vlastních ekonomických problémů si musíme uvědomit, že jak jsme s touto nabytou svobodou a demokracií naložíme, takové budou i důsledky.

Musíme se stále učit jak používat svou vlastní svobodu a přitom se vyhnout pokrytectví, lžím, přetvářkám a nenávisti. Politikové (a snad v budoucnu najdeme takové), by si měli uvědomit a naučit se říkat pravdu a jednat tak, aby neměli prospěch jen oni sami či určité skupiny, ale celý národ. Vím, že to zní velice jako utopie v dnešní době. V době, kdy lidé ztrácí sebekontrolu při honbě za penězi a mocí a neštítí se ničeho a pošlapou vše, co jim stojí v cestě. Proto volám, važte si toho, že jste svobodní. Važte si hodnot, které dělají náš národ národem.

Po dlouhá staletí jsme byli utiskováni. Habsburky počínaje, komunisty konče. Co našemu národu může být milejší než svoboda? Ano, Václav Havel nebyl jediný, ani první, ani poslední. Ani jeho veškerá politická či soukromá rozhodnutí nemusela být korektní, ale jeho hlas a slovo bylo slyšeno nejen u nás od Václavského náměstí až po dvoreček se slepicemi někde u Košic, ale i daleko za našimi hranicemi, které již nejsou postrachem k smrti, ale jen symbolickou značkou na mapě.

Buďme hrdí na to, že jsme svobodní a vytvořme to, o čem jsme snili před 22 lety. Nebuďme pokrytečtí, a neházejme špínu a vinu jeden na druhého, vyvarujme se lží a nenávisti. Buďme hrdý svobodný národ, který dokáže světu, že svoboda a demokracie se dá praktikovat v duchu takových velikánů jako jsou T.G.Masaryk a nebo Václav Havel a nejen jich, ale též každého z nás. Pohlédněte zpět do historie svých skutků a nejdříve suďte sebe sama. Jednejte tak, aby ti, kterým nebylo dopřáno dožít se své vlastní svobody a svobodného národa, aby ti, kteří byli nuceni opustit republiku pod tlakem, aby ti, kteří zemřeli v pásmu nikoho, nebo ti, kteří byli vězněni pro svůj názor, byli moci být hrdí na nás všechny.

Má generace (narodil jsem se v únoru 77) doufám ještě dlouho ponese odkaz doby, kdy lidé měli strach nejen ze státní moci, ale i z vlastních sousedů a přátel. Pár jedinců, a mezi nimi i Václav Havel, měli tu odvahu postavit se rovně a čelit těm, kterým šlo jen o kontrolu moci. Ano, studenti na Národní třídě byli ti, kteří se odvážili vzepřít, mladická odvážnost, která vyburcovala národ říct, to co si myslí a to, co doopravdy chce… Svobodu. A proto pohlédněte zpět a poučte se, revidujte vlastní pochybení za posledních 22 let a vykročme tou správnou cestou. Po nás přijdou další a je jen na nás, jakou budoucnost jim odkážeme.

Petr Dvořák, Barcelona