Asi není dobrým zvykem, aby ekonomický analytik komentoval politické dění, ale možná čas od času stojí za to udělat výjimku.
A výjimkou v tomto případě může být jasná vize Evropské unie jako federace, respektive nuceného odchodu těch, kterým se tato myšlenka nezamlouvá.
Předně mě zaujalo jasné stanovisko, které staví cíl nade vše a nepřizpůsobivým bez jakékoliv diskuse dává jasné poselství k odchodu. Bez diskusí, zda je vůbec prvotní vize federace správná či nikoliv, zda může v tak nehomogenním prostředí jakým Evropská unie vlastně vůbec fungovat. Bez jakékoliv reflexe nepříliš úspěšného projektu v podobě zavedení eura, kterým si větší část EU prochází.
Cíl je stanoven, komu se nelíbí, či kdo by ho chtěl zpochybňovat, musí z kola ven. Je pro mě zvláštní, že cíl stanovuje předseda jedné z politických stran v jedné - byť velké zemi, aniž by vzal v úvahu, že tak silnou vizi přece musí vzít nejprve za svou ostatní. Nabízí vizi a "zaručuje" tažení proti daňovým únikům, terorismu... Ale může sama o sobě taková vize naplnit tento cíl? Znamená samotné přenesení moci z vládní úrovně v jednotlivých zemí do Bruselu automaticky úspěch? Protože federace není nic jiného než přenesení moci zdola nahoru. Není v tomto případě spíše přání otcem myšlenky, když opět vzpomenu na euro? Kdysi dávno se o něm uvažovalo jako o cíli, nebo o cestě. O cíli završení integrace podobně ekonomicky úspěšných zemí nebo o cestě k dosažení obdobného ekonomického úspěchu pro všechny zúčastněné.
Naneštěstí pro něj se ovšem stalo právě jen cestou, nikoliv cílem. Mělo přenést část kompetencí zdola nahoru a časem nastolit "rovné" nebo řekněme srovnatelné ceny, mzdy a jasnou konvergenci pro zúčastněné státy. Nakonec se však stalo cestou přinášející rekordní zadlužení, bezprecedentní tisk peněz a transfer bohatství ze severu na jih. Konvergenci tedy rozhodně ne. Alespoň tak vyznívají různé konvergenční ukazatele zveřejňované Eurostatem nebo jen prosté srovnání životní úrovně, nezaměstnanosti či cen.
Není vlastně vize federace něčím podobným? Náplastí slibující vyřešení současných problémů bez toho, že by skutečně nějakou skutečnou cestu nabízela? Vypořádá se snad nová federativní exekutiva s problémem divergence EU? S migrační krizí? Se stárnutím populace? S neudržitelností veřejných financí či zaostáváním v konkurenceschopnosti? Není to přece jen spíše stéblo pro tonoucího se než reálné řešení nahromaděných problémů? Nevím. Ale vždy, když někdo nabízí jako řešení vznik instituce, začínám být ostražitý. Možná i proto, že jsem nějaký čas žil ve stínu institucí východních.
Petr Dufek
