Po letech zdánlivého klidu se média opět pustila do pořádné masáže. Každý den nás zahlcují zprávy z Ukrajiny, čas od času se v televizi objeví stětí nějakého nebožáka, který se v nesprávnou dobu ocitl na nesprávném místě... Působí to jako děsivý trailer toho, co přijde později, pokud se nepodřídíme. Co se stane? Bude válka? O tom můžeme zatím leda vést spory. Budoucnost teprve vše ukáže, jedno je však jisté - lidé se nikdy z chyb minulosti nepoučí...
Máme se bát války? Podle mého názoru bychom situaci na Ukrajině rozhodně neměli podceňovat.
Lidstvo je nepoučitelné. Pro příklad nemusíme chodit do historie příliš daleko – v roce 1919 vznikla Společnost národů. Jejím úkolem bylo zabránit dalšímu válečnému konfliktu. Neuplynulo ani 20 let a Evropa se potýkala s ještě horším a ničivějším problémem, 2. světovou válkou. Myslíte, že si lidstvo po hrůzách holocaustu, milionech obětí a svržení devastujících atomových bomb dalo pokoj? Samozřejmě že ne! Světem zahýbala studená válka, karibská krize, válka v Koreji, válka v Perském zálivu a nesmím vynechat ani teroristické útoky 11. září 2001. A nyní – pro změnu – opět válčíme.
Svár a chtíč jako by byl podstatou lidského bytí. Nedokážeme si vážit klidu a míru, který v Evropě máme. Bereme ho jako samozřejmost a chceme stále více a více. Nevadí nám, že naši předci vykoupili svobodu nás všech krví a utrpením. Zájmem člověka a zejména některých jedinců je moc a mamon.
Ironické na tom všem je, že Ukrajina se vzdala jaderných zbraní, aby měla nedotknutelné hranice. Dnes už zřejmě mezinárodní smlouvy neplatí.
Ptám se: Opravdu stojí 27 000 km² za utrpení nevinných lidí? Má prezident Putin vůbec nějaké svědomí, nějaké morální zábrany? Copak může zničehonic zabrat cizí území? Připomíná mi to situaci z osmatřicátého. Hitler přišel, vzal si Sudety, poté rovnou celé Československo a šmytec. Můžete si stěžovat, jak chcete. Ich bin dein Führer.
Putin má strach. Jeho jednání můžeme brát jako obranu, způsob, jak zamezit Ukrajině vstup do této aliance. Kdyby se to Ukrajině podařilo, NATO by bránilo Ukrajinu jakožto svého člena. Čím více společných hranic s Aliancí, tím hůře pro Rusko.
Velmi propastné je srovnání referenda na Krymu a ve Skotsku. Mnozí lidé zastávají názor: ,,Proč si ti lidé na Krymu vlastně stěžují? Vždyť měli referendum!‘‘ Ano, ale ve volebních místnostech nemohli vyvěsit ukrajinskou vlajku a v ulicích hlídkovali ozbrojenci. Dá se to nazvat svobodnou volbou?
Co by stalo, kdyby Putin najednou zatoužil po tom kousku půdy, jakým je Česká republika? Lze se vůbec ubránit? Podle mě je to nemožné. Už dávno je zašlá pověst našich udatných legionářů. Dříve byli čeští vojáci chloubou, nyní je jejich pověst ta tam. Již deset let je povinná vojenská služba minulostí, a domnívám se, že je to chyba. Příliš jsme se nechali ukolébat mírem. Pokud by se něco stalo, naše obrana nebude dostačující. Zakrněli jsme.
Jedinou hrozbou dnešního světa však není pouze Rusko. Islámští radikálové získávají stále více na síle a zdá se, že se neštítí ničeho. To je opravdové nebezpečí. Proto bychom měli zanechat žabomyších válek mezi sebou a spojit se proti skutečnému nepříteli. V jednotě je síla.
