Ten horký den, přinesl sen, jak hezká mohla by tu být zem. Škoda však, už dávno Nebukadnesar dal mocným vzor, že sen nedává moci směr.
Blogy v letním čase jsou poznamenány horkem, chutí i potřebou relaxovat. Ta chuť se týká autorů i všech ostatních, takže se objevuje zdánlivě méně témat a i ta se v těch horkých dnech, požárech a jiných letních událostech zdají méně horká. Mysl si pak může dovolit i snít o tom, co by mohlo být.
Snít třeba o tom, že na Pražském hradě sedí člověk rozumný, který svůj rozum trénuje v úvahách, jak tuto společnost podpořit, aby byla spokojená, vstřícná a ochotná.
Nebo o tom, že všichni čtenáři po úvodním snu čtou dál a nezavřeli stránku s jasným soudem, že blog zní z pražské kavárny a tedy jasná faleš.
Nebo si představovat, že i ti, co nesouhlasí, mají chuť číst dál, protože považují nesouhlasné názory lidí kolem sebe za hodnotné, aby jim pomohly pochopit, proč různí lidé vidí stejné věci různě.
Můžeme ve snění poskočit o patro níž a představovat si, že ve vládě sedí lidé, kteří nepotřebují národ přesvědčovat, že pro ně makají, protože národ vidí vidí výsledky a je za ně vděčný.Nebo si můžeme vysnít vládu, která nevzniká nezveřejňovanými dopisy a dohodami, protože nemusí tajit, proč je taková, jaká je.
Sny mohou být krásné. Třeba o vládě a poslancích, kteří vědí, kdo za hranicemi zemi přeje dobro a kdo naopak chce jen to své. To by byl krásný sen.
Nebo ještě níž, až na zem. Sen, že kůrovec už si řek, že smrků už měl dost a nemusí je žrát.
Však kůrovec je Čech
a to se pozná i když smrk je jeho zem.
Chová se jak Čech: žer a ber, dokud se dá.
Ve velkém, bez rozumu, bez ohledu
Tak přece se chová Čech
Někomu se to nezdá
vždyť maká, tak co,
to pravda je a každý ví,
že v téhle zemi Pravda vítězí.
A vůbec nevadí, že les přitom leh
tak vnímá to pravý Čech
To byl sen, kde se asi vzal?
