Režie: Todd Phillips
Hrají: Bradley Cooper, Ed Helms, Zach Galifianakis, Heather Graham, Jeffrey Tambor, Justin Bartha, Mike Tyson, Ken Jeong, Ian Anthony Dale, Sondra Currie, Sasha Barrese
Pařba ve Vegas? Už zase se bude na plátně chlastat, zdrogovaně se motat, bít se s každým na potkání, zvracet, bláznivě jezdit autem sem a tam, řešit problémy se zasunutím a k tomu všemu smrkat do rukávu, grgat, mluvit s pusou plnou jídla a pitomě se motat kolem spoře oblečených dívek? Néééé. U toho být nemusím. Ale měla jsem fakt štěstí, že ke mně se film dostal pod původním názvem The Hangover (Kocovina), jinak bych do toho nešla ani za nic.
Vlastně jsem film prvních 15 minut sledovala hlavně kvůli postavě Alana. Netypicky typického mimoně z jiné planety, který ovšem neprdí ani nemluví s plnou pusou. Obejde se i bez hloupých poznámek o dívčích vnadách, nestěžuje si na nedostatek sexu, nemyslí si, že je středem planety. Gremlin, kterého máte i přes jeho zničující vlastnosti rádi. Nedivím se proto Doughovi ani jeho přátelům, Stuovi a Philovi, že se obejdou bez ponižování či schválností, najdou si k němu cestu a dokáží se srovnat s jeho ryze originálním pohledem na svět.
I další tři postavy představují klasické hrdiny podobných komedií. Ušlápnutý a metrosexualitou prolezlý zubař Stu až ve Vegas pochopí, že není vždycky lepší vrabec v hrsti než holub na střeše (tedy že si nemusí nechat život diktovat svou současnou přítelkyní jen proto, že si ji nastěhoval domů, a že klidně může riskovat vztah se striptérkou, neboť co se stane ve Vegas, ve Vegas taky zůstane). V postavě učitele Phila se spojili Indiana Jones s Vincentem Vegou, aby mu pomohli vykličkovat z každé situace, třebaže hádanku proplétající se celým filmem – Kde je Dough? – nakonec vyřeší Stu. Tak už to ale u klaďasů bývá – jejich síla není jen v přímé akci, ale i v nahrávkách na góly pro hráče, ze kterých se hrdinové teprve rodí. Což dokazuje i roztomilá přitažlivost Philovy přirozené autority, když se ho snaží během filmu Alan ve svém dětském obdivu napodobit čím dál víc a tím si zajistit něco z jeho rozhodnosti a chlapáctví.
A co říct o ději? Víte, já mám vždycky pocit, že všechno už tady bylo, zvláště u komedií, jejichž název už apriori evokuje podívanou, jak někdo někde bohovsky zachlastal a zapařil. Spíš mě zajímá, jaký nový úhel záběru věcí klasických, profláknutých a předvídatelných mi film v takových případech nabízí. (A s trochou práce ho dokážu najít i v béčkových hororech.) Autoři snímku si dali záležet a všechny dílky obřího puzzle s obrázkem rohypnolu jim do sebe hladce zapadají. Líbí se mi, že po sérii filmů s paralelními příběhy, od nichž nemůžete čekat nic, než že nakonec vytvoří jeden velký drtivý závěr, se opět objevil snímek vyprávějící jeden příběh, sledující jednu linii. Jsem nadšená, že jsem neměla během sledování ani po něm pocit, že něco čouhá, že mi někde něco uniklo nebo že výsledná vánočka je spletena z copánků nesourodého těsta. Řekla bych, že tvůrci se na svůj film připravovali stejně svědomitě jako Ladislav Fux na svou legendární Vévodkyni a kuchařce, což mě nesmírně baví. V době moderních triků a filmové magie je příběh natočený lehce, s vtipem a bez čar a kouzel svěžím povzbuzením do filmového života.
Pokud tedy hledáte vtipný scénář, v němž se to hemží trefnými narážkami na 11. září, politickou korektnost, policii, sex, drogy, vztahy, homosexualitu, mafii, klasické filmy, a přesto nepůsobí kýčovitě, právě jste ho našli.
A nebojte se dát si repete! Podruhé se budete bavit ještě líp!
P.S.
Možná by stálo za zamyšlení, proč se některé názvy filmů překládají tak zavádějícím způsobem, když existuje jednoduchý, český, výstižný překlad. Vždyť v Pařbě ve Vegas se samotná pařba řeší až na fotkách v závěrečných titulcích!
