Nemocnice, smlouvy a peripetie darování

V poslední době se rozvířila diskuze kolem fungování nemocnic důsledkem ministerského auditu, kvůli němuž se strhla nejedna politická přestřelka. Rádi bychom svou každodenní zkušeností z neziskového sektoru také přispěli do debaty.

Prvně bychom rádi upozornili, že nemáme v úmyslu nikoho osočovat, jenom bychom se chtěli podělit o vlastní zkušenosti s nemocnicemi, které nejsou vždy veselé, přestože se jedná o darování potřebných přístrojů. A to už se člověk nad neochotou ze strany nemocnic musí zarazit.

Peripetie se smlouvami

V rámci charitativní sbírky partnera, k jejímuž pořádání jsme jako Nadace Naše dítě přizváni, se nám daří pořizovat potřebné přístroje a pomůcky do nemocnic či porodnic v řádu statisíců až milionů, které následně slouží pro pomoc novorozencům a dětem v širokém okolí. Základním kamenem úrazu se ale často stanou darovací smlouvy mezi námi a nemocnicí.

I dar musí být potvrzen právním dokumentem v podobě řádné darovací smlouvy. Návrh smlouvy buď připravíme my anebo samotná nemocnice. Smlouvu po kontrole odesíláme na právní oddělení nemocnice a zpravidla následně na ředitelství k podpisu, případně i primáři oddělení. Někdy si nemocnice diktuje i dokumenty, které si sami máme získat od dodavatele a zaslat jim je.

V poslední době se stává, že se smlouva v nemocnici ztratí. A když jí pošlete podruhé, opět ji po pár dnech nemohou najít. U třetího pokusu se podpis zadrhne na několik týdnů v kolečku schvalování napříč odděleními nemocnice, například centrálním nákupem, právním oddělením, technickým odborem, ředitelství, apod. A když si myslíte, že máte vyhráno, smlouva je podepsána a potřebný přístroj můžete dodat, najednou je požadavek změněn a vy se dozvíte, že účelově vázaný dar, přestože smlouva prošla právním oddělením, nemůže nemocnice přijmout.

Někdy přijde na řadu i neochota

Dokonce nás někdy překvapí i neochota některých nemocnic a primářů dětských oddělení se o možné spolupráci a zakoupení potřebných přístrojů pro děti vůbec bavit a svůj postoj zdůvodňují tím, že vše mají. Jindy nás nevybíravě vyzvou ke komunikaci jen po emailu bez hlubšího vyslechnutí. Pak ovšem slyšíte názory lékařů, kterým jim chybí finanční prostředky i na základní chirurgické nástroje, nebo od maminek, které při dlouhodobém léčení v nemocnici trpí od proležených postelí bolestmi zad.

Jindy se naopak nám nedaří vyhovět požadavkům, například na zaplacení školení lékařů či výzkum. Lidé chtějí přispívat na konkrétní věc, na konkrétní děti a jejich příběhy.

Výborná práce lékařů

Avšak nezapomínáme na excelentní práci většiny dětských lékařů, s nimiž je radost spolupracovat. Peripetiemi s byrokratickými postupy se je snažíme zatěžovat minimálně, vždyť oni jsou tady primárně pro děti. S jejich laskavou péčí se dětem, které se v nemocnici léčí několik měsíců po náročném zákroku, daří snaze zvládat léčbu.

Díky obětavé a odborné práci lékařů se daří zachraňovat děti, které jsou například přivezeny i s popálením až na 85 % těla. To jsou případy, které v nadaci s radostí slýcháváme. Jsme rádi, když dětem navzdory zkušenosti s blízkostí smrti nebo dlouhodobou těžkou nemocí se na tvářích opět rozzáří úsměv. A pokud to bude v našich silách, i nadále chceme nemocnicím spolu s našimi sponzory pomáhat se zakoupením potřebných přístrojů, které pomohou v překonávání nemocí či úrazů těm nejmenším.

Jen té byrokracie bychom uvítali méně…