Tak se nám pan doktor Rath zase projevil. Nebyl by to snad ani on, kdyby nevystartoval se zdrcující kritikou ODS, té ODS, které byl kdysi členem a ve které se neúspěšně pokoušel probít se na vyšší příčky. A co jiného by mohlo pana doktora Ratha zajímat než volba prezidenta republiky, nejdůležitější akt, který členy našeho parlamentu v nejbližší době čeká. Ačkoliv bylo vždy běžné, že volba prezidenta probíhala tajnou volbou, poslanec Rath urputně zastává názor, že tentokrát by se mělo volit veřejně. Oficiální důvod - snaha zabránit té zločinecké ODS v korupci. Skutečný důvod - mít své ovce, rozumějte poslance ČSSD, pod absolutní kontrolou. Co kdyby někdo z těch lidí měl mozek, používal jej a volil Klause?
Kontrolovat hlasovací lístky, zastrašovat případné poslance s jiným názorem a na ty, kteří se zastrašování nelekli a konali dle svého vědomí a svědomí, rozjet agresivní štvanici s cílem zdiskreditovat je - takto si někteří pánové ve vedení ČSSD představují demokracii a svobodu názoru. Chvála bohu, že již není možné jedince s nevhodným názorem upalovat. To by se totiž poslanci Melčák a Pohanka dávno škvařili v pekelném ohni, přičemž by možná měli sekundanta v poslanci Wolfovi, který si se dopustil neskutečného - místo účasti na předem prohraném demonstrativním hlasování o vyjádření nedůvěry vládě si dovolil projevit snahu o získání nejvyššího vědecko-pedagogického titulu, titulu profesora. A právě v atmosféře strachu mají socialističtí papaláši, zejména kápo Paroubek a nohsled Rath jistotu, že poslanci nebudou blbnout a že budou svorně a jednotně hlasovat, jak velí ta pravá, nefalšovaná sociálně demokratická morálka.
No jo, jenže tajná volba prezidenta kápovi Paroubkovi a především nohsledovi Rathovi docela silně ztěžuje jejich práci. Zejména nohsled Rath je nešťastný. Tady není zastrašování nic platné, tady nepomůže demagogie, tady nepůsobí jinak všudypřítomný socdemácký strach. V tajné volbě zkrátka každý může volit toho z kandidátů, který jej více oslovuje. A nemusí se bát toho, že v případě volby jiné než té určené v "sídle rozumu" (Lidový dům) bude prohlášen za kacíře a "politicky upálen". To je pro nohsleda Ratha nepřijatelné a tak přišel s návrhem, aby se hlasovalo veřejně, aby každý musel všem sdělit, kdo má podle něj být prezidentem. Opět by byla možná ta krásná kultura špiclování, zastrašování a případně honů na příznivce moci pekelné, tedy na ty, kteří by moudra ze "sídla rozumu" ignorovali a kteří by volili, jak jim velí vlastní, zakázaný rozum.
Václav Klaus je osobnost. Vzdělaný, inteligentní člověk s výborným vystupováním, který se ctí zastupuje naši vlast, Českou republiku, který se nebojí jít proti proudu a říkat to, co jiní slyšet nechtějí. Má však jednu vadu, která jeho odpůrcům vadí natolik, že využijí čehokoliv, jen aby jej dostali z hradu. Není ochoten býti servilním papouškem, který jen opakuje to, co mu jiní řeknou. To na svou kůži poznal jak Jiří Paroubek, kterému díky Václavu Klausovi nevyšla propagace České republiky jako země plné eurořiťolezců, kteří budou poslušně plnit jakkoliv nevýhodná nařízení EU. Poznal to také Martin Bursík, který se zase musel rozloučít s vizí České republiky jako země bezvýhradně uctívající boha Globála otepleného. Zkrátka a dobře, Václav Klaus je prezident, který není jen loutkou a kladečem věnců, jak by někteří rádobystátníci chtěli, ale že je skutečným státníkem spoluzodpovědným za vývoj v České republice. Václav Klaus je osobností, která své politické rivaly ve schopnosti argumentace, ve vzdělanosti, v kultuře vystupování. A je logické, že samozvaný kohout a kouhoutek na českém politickém dvoře, tedy pan Paroubek a pan Rath, tohle těžce nesou. Chtějí hrát prim, chtějí určovat směřování politiky. Pan prezident Klaus jim to však notně kazí a znepříjemňuje. A tak se nejprve začali chovat jako malé děti na pískovišti, aby jejich žalosté békání nahradila ostrá kampaň proti Václavu Klausovi spojená s hledáním antiklause. Ano, snaha najít kandidáta nebyla vedena jako snaha najít dobrého prezidenta, ale jako snaha vystrnadit nepohodlného Klause. I s oněmi pověstnými Marťany by se Klausovi odpůrci spojili. Zajímavé je i složení odpůrců - veskze jsou to ti, kterým Klaus pije krev svými názory, tedy zejména pak pánové Bursík a Paroubek, druhý následovaný nohsledem Rathem. A tak začalo tahání králíků z klobouku - jako prezidentští kandidáti se vytahovaly takové komické figurky jako Dientsbier a podobní, aby se nakonec antiklausovci dohodli na profesoru ekonomie Janu Švejnarovi, toho času žijícím a přednášejícím v Michiganu. O zoufalství antiklausovců svědčí to, že navrhli člověka s názory, které jim jistě nemohou být blízké. Nebo že by snad Zelení najednou začali podporovat jádro, které podporuje Jan Švejnar? Nebo že by snad socialisté začali podporovat reformy, které více či méně vítá Jan Švejnar?
Tak se milí socialisté se zelenými dohodli, navrhli Jana Švejnara a svým poslancům nařídili, aby jej volili. Jenže ouha, volba je tajná a začíná se proslýchat, že by se mohlo najít několik socialistických poslanců, kteří se vzepřou a kteří budou volit ne to, co je výhodné pro Paroubka a Ratha, ale to, co je výhodné pro Českou republiku. Tedy Václava Klause jako prezidenta, který vždy a za všech okolností hájí zájmy České republiky, prezidenta, který je státníkem. Rath se natolik bojí výprasku, kterým by pro něj znovuzvolení Václava Klause bylo, že zapomíná na principy demokracie a svobodné volby. Řešení je pro něj snadné - využít strachu v ČSSD. On si jistě každý rozmyslí říci veřejně "volím Klause", když bude vědět, co jej čeká. Snaha o veřejnou volbu prezidenta republiky byl natolik bláznivý, že ani v ČSSD se nesetkal s kladným ohlasem. Kdo by taky stál o neustálé špiclování, buzeraci a nemožnost projevit vlastní názor? Socialisté, respektive jejich špičky, si parádně zavařily. Jejich snaha najít ne vhodného a pro socialisty přijatelného kandidáta, ale antiklause, totiž vede k tomu, že neprobíhá volební klání mezi Klausem a Švejnarem, ale mezi Klausem a antiklausem. Sociální demokrat nemá jediný důvod volit Švejnara proto, že je Švejnar (stejně tak člen Strany zelených). Názory Švejnara totiž nejsou v souladu ze socialistickou (či zelenou) doktrínou. Jediným důvodem, který má přesvědčit socialistické volitele, aby volili Švejnara, je ten, že Švejnar není Klaus. A je logické, že pro mnoho volitelů je tohle zatraceně málo, nehledě na to, že pro mnohé je státník Klaus přijatelný.
Nu což, milí socialisté, rozehráli jste trapnou a v mnohém až úchylnou hru. Nyní vám nezbývá než tu trapnou a v mnohém úchylnou hru dohrát až do konce. Víte, pokud Švejnar neuspěje, v klidu se vrátí na Michiganskou univerzitu, bude dále přednášet a bude dále žít svým životem úspěšného a vzdělaného člověka. A vy tady zůstanete, opět poražení a navíc zesměšnění. A my se budeme vaší porážkou a vaším zesměšněním bavit a budeme oslavovat znovuzvolení Václava Klause prezidentem České republiky...
