Verdikt Ústavního soudu - diktatura soudů zpečetěna

Před nedlouhou dobou jsem napsal článek, ve kterém jsem se vcelku ostře opřel do české justice, do jedné ze složek moci v této zemi. Kritizoval jsem neomezenou moc soudů, ničím a nikým zvnějšku neovlivnitelnou a nekontrolovatelnou. Mnozí mě za tuto razanci kritizovali, což samozřejmě je v demokracii legitimní. Jejich základní protiargument zněl ve smyslu, že soudní moc musí být nezávislá na politicích. Dnešní nález pléna Üstavního soudu však jasně dokazuje, že mám v tomto ohledu bohužel pravdu - soudci jsou neomezenými vládci této země, ničím a nikým nekontrolovatelní.

Verdikt se týká sporu prezidenta Klause s předsedkyní nejvyššího soudu JUDr. Brožovou. Ta měla pocit, že prezident republiky překročil své pravomoci jmenováním soudce a místopředsedy nejvyššího soudu, JUDr. Jaroslava Bureše. A Ústavní soud jí třikrát dal za pravdu - nálezy daly jasné stanovisko - prezident nesmí jmenovat soudce, kterého uvnitř justice nechtějí, prezident nesmí odvolat neschopné soudní funkcionáře a nakonec, dnešním verdiktem, že prezident nesmí jmenovat místopředsedu soudu, který se stávajícím soudcům nelíbí. Co tedy prezident vlastně může? Z uvedených nálezů vyplývá, že může jediné - mlčet a poslušně jmenovat soudci ty kandidáty, kteří jsou stávajícími soudci přijati. Soudci mají velmi snadnou možnost, jak zabránit alespoň částečné obměně a zavedení nových pořádků.

Ne, nechci se zastávat Jaroslava Bureše, ke kterému mám jisté výhrady, byť souhlasím s jeho větou, že on se na rozdíl od doktorky Brožové uživí. Ne, nechci se zastávat ani prezidenta republiky, kterého si sice vážím, nikoliv však zbožšťuji. Jen vyjadřuji svou obavu. Jsem občanem, který plně podléhá soudní moci - jaká asi může být soudní moc, když v čele obecných soudů sedí diktátorka (jedná se o předsedkyni neschopnou soud řídit, za jejího vedení vznikaly na soudu neskutečné zmatky, které ohrozily samotný vrchol obecného soudnictví), jejíž neomezenou moc potvrdila nejvyšší soudní instance v zemi, tedy Ústavní soud? Dnešní nález dal soudcům jasný signál - nic a nikdo vám do toho nesmí kecat, nic a nikdo vás nemůže ovlivnit, všichni jsou podřízeni vaší moci. Nález Ústavního soudu je, ačkoliv tak nevypadá, velmi nebezpečný pro demokracii v této zemi. Soudní moc, justice, se tímto nálezem stala naprosto uzavřenou složkou, ve které ostatní složky moci už nemají ani neomezené právo jmenovací.

V žádném případě nechci tvrdit, že všichni soudci či většina soudců jsou diktátory s touhou uplatnit svou neomezenou moc a šikanovat občany. To totiž není pravda, velká část soudců jsou lidé neobyčejně vzdělaní a inteligentní, pro něž je soudit posláním a vysoce kvalifikovaným zaměstnáním. Ale justice jako celek se dnešním dnem stala faktickým vykonavatelem moci v této zemi. Ti, které si zvolíme (ať už to budou modří, oranžoví, zelení či jinak zabarvení - jsou naší volbou), mohou učinit rozhodnutí, ale nic nebrání tomu, aby soudy toto rozhodnutí vetovaly. Nic a nikdo jim v tom nemůže zabránit. Dosud mohla volená moc soudce alespoň vybírat, dnes jí bylo i toto právo fakticky odebráno. Soudcem se stane ten, koho si současní soudci vyberou - a vyberou si někoho, kdo by jim mohl lézt do zelí? Těžko...

Vážení čtenáři, na konec dovolím si položit otázky... máte stále pocit, že síla jednotlivých složek moci je vyrovnaná? Máte stále pocit, že naši volení zástupci skutečně mohou prosazovat vůli voličů, občanů? A máte pocit, že moc soudů je přiměřená?