Proč nelze vytvořit spravedlivou společnost...

Čas od času, před volbami je to poněkud častěji, z úst politiků či kandidátů na politiky vycházejí slova, která slibují konečně spravedlivou společnost. Experti na tuto činnost jsou politici levicoví (pravicoví politici většinou používají rétoriku racionálnější), přičemž často přidávají ještě slůvko sociální. Nuže, vězte, že respektuji názor každého, nicméně slib spravedlivé společnosti je slib, který NIKDO a NIKDY nemůže realizovat. Důvod je zcela prostý - pojem spravedlnost není objektivní, pojem spravedlnosti je naopak vysoce subjektivní. Jinými slovy - pro každého je spravedlnosti něco poněkud jiného.

Co je to spravedlnost? Jistě nejeden filosof se pokoušel na tuto otázku odpovědět. A jistě každý člověk se pokoušel o totéž. A faktem je, že co člověk, to názor na chápání spravedlnosti. Individualita, prožité zkušenosti, rodinné zázemí, věk, zdravotní stav, konkrétní situace... to vše a mnohem více se podílí na utváření individuálního názoru na pojem spravedlnost. Co je spravedlivé pro jednoho, je krajně nespravedlivé pro druhého. Například si představte rodinu oběti vraždy. Ani sebepřísnější trest nebude touto rodinou patrně vnímán jako spravedlivý. Svět spravedlnosti je světem nevyzpytatelným a právě proto, aby se v lidské společnosti vůbec dalo žít s elementární jistotou řádu, vzniklo právo - soupis zákonů, které upravovaly běh lidské společnosti. Právo vznikalo různou cestou - ať už nařízením panovníkači schválením parlamentem. Každopádně právo nemá se spravedlnosti jako takovou co dělat. Jistě, vždy existují lidé, kteří konkrétní právní normy považují za spravedlivé. Ale vždy existují lidé s názorem zcela opačným. Právo tedy definuje pouze řád a normy, ne objektivní spravedlnost.

Když jsem tedy ukázal, že objektivní spravedlnost neexistuje, ptám se, jak je tedy možné, že ji levicoví politici tak vehementně slibují? Chtějí snad své subjektivní pojetí spravedlnosti nazvat objektivním? Ani náhodou. Pojem spravedlnost je pouze a jen pojmem zástupným. A co zastupuje? Pojem výhodnost. Levice se neobrací k celému národu, levice se obrací především k těm, u kterých tuší, že je možné je snadno zmanipulovat a získat na svou stranu, k těm, kteří nevyžadují hluboký program, kvalitní koncepce, ale kteří vyžadují údernost a ráznost. Levice dobře zná žádosti svých voličů - starostlivý stát, služby využívané svými voliči, ale placené jinými, silně direktivní řízení, šikanu schopných lidí. A proto, v zájmu získání korýtka, toto vše prohlásí jako atributy spravedlivé společnosti. A naopak program pravice, sestavovaný na základě racionality, korektních argumentů a výpočtů, je označen jako krajně nespravedlivý. Jistě již rozuméte: pro voliče levice výhodné = spravedlivé, pro voliče levice nevýhodné = nespravedlivé. Pojem spravedlnosti je pouze zástěrka k tomu, aby jeden dostal své výhody (volič) a druhý své korýtko (levicový politik). Pokud by levice všechny své nápady uskutečnila, v žádném případě by nebyla vybudována spravedlivá společnost. A to jen a pouze pro subjektivitu spravedlnosti - spravedlivá společnost právě pro tuto subjektivitu nemůže existovat.

Oč tedy usilovat, když spravedlnost a spravedlivá společnost je utopií? O společnost funkční, založenou na racionálních základech a řízenou racionálním právem. Navíc právem rychle a efektivně vynutitelným. O společnost, kde pracovitost, schopnost, vzdělání, podnikavost či flexibilita budou klíčem k úspěchu, a kde tyto vlastnosti nebudou trestány ani dodatečným zdaněním, ani jinými dodatečnými povinnostmi. O společnost, kde naopak vlastnosti jako nepoctivost, lenost, neschopnost budou zárukou špatné životní úrovně. Spravedlnost sice krásně zní, ale dosáhnout jí nelze. Nechme si ji pouze jako líbivý ideál. Ale především - nedopusťme, aby někdo pojmem spravedlnost zajišťoval jednostrannou výhodnost pro kohokoliv.