Odbory a odboráři - je to k smíchu nebo k pláči?

Na pultech novinových stánků může humoruchtívý zákazník najít celou řádku méně či více vyvedených titulů, které nabízí skvělé pobavení ((a některé skutečně skvěle pobaví). Ovšem poslouchat některé odborářské bossy, to je co se týká humoru o třídu výše. Věty, které z některých takových zástupců pracujícího lidu vycházejí, prostě mou bránici v klidu nenechají. No jo, ale když se má bránice uklidní a smích pomine, začnu přemýšlet - vždyť tihle lidé mě na rozdíl od redaktorů Trnek Brnek nechtějí pobavit, oni to, co říkají, myslí smrtelně vážně. Zakřivení mých úst se velmi rychle změní. Ne ne, slova odborářů nejsou k smíchu, ona jsou k pláči. Pak ale promluví další odborář a já se opět začnu smát. Tak teď vážně nevím... No posuďte sami...

Podívejte se na náš fiktivní příběh... Pan Novák byl obyčejný český človíček, který se jednou rozhodl, že se stane obchodníkem. Jako vhodné zboží si vybral výrobek místního řemeslníka, který pro jednoduchost nazvěme výrobkem X. A protože byl člověk pořádný, s řemeslníkem sepsal smlouvu - v té bylo jasně řečeno - ty, řemeslník, dodáš měsíčně tolik a tolik výrobků X a já, Novák, ti každý měsíc za tyto výrobky zaplatím tolik a tolik. Každý měl dána svá práva, ale také své povinnosti - a tak to přeci má být. Obchodní vztah léta fungoval - až jednou se pan Novák vydal na dovolenou a zjistil, že tamní lidé by byli ochotni za výrobky X platit více. Po přemýšlení se rozhodl obchod přesunout - a vyplatilo se to - obchody jen kvetly a pan Novák pomalu, ale jistě bohatnul. A dále chtěl pokračovat ve smluvním vztahu, který před léty započal.

Onen řemeslník se však doslechl o tom, že pan Novák již nebydlí ve své staré chaloupce, ale že pro rodinu staví nový domek, že již nejezdí ve své staré škodovce, ale že si koupil nové auto, že již netráví dovolenou u místní přehrady, ale že se před týdnem vrátil ze zájezdu na Kanáry. A tak se naštval, prásknul do stolu a zařval - DOST!! Nováku, buď začneš platit více nebo ti už žádné další výrobky X nedodám. Pan Novák pochopitelně neměl důvod cokoliv měnit, smlouva byla stále platná, on její podmínky dodržoval, vždy platil včas a řádně, a tedy zcela logicky očekával od druhé strany totéž. Druhá strana se však rozhodla jednat - na druhý den zverboval všechny příbuzné a s velkým transparentem, na kterém se blyštěl nápis "Novák je zloděj! Nováku, plať!", se všichni uvelebili na chodníku před Novákovým obchodem. S pomocí řehtaček a halasného křiku odháněli zákazníky od krámu. Když se jej v poledne náhodný kolemjdoucí ptal, co vlastně chce, odpověď byla jasná a výmluvná - "co nejvíce poškodit Nováka!". A aby toho nebylo dost, k večeru zatarasili cestu, po které se řemeslníkův syn, který mu pomáhal, snažil přeci jen doručit dodávku, kterou měl podle smlouvy Novák dostat. Zoufalý Novák se s kamarádem, právníkem, pokoušel najít řešení. Právník jej zdrtil - ne, Nováku, nemůžeš zrušit smlouvu, dokonce ani za blokády obchodu nemůžeš požadovat sankce, můžeš jediné - držet hubu a koukat se, jak tě pan řemeslník poškozuje a jak tvé podnikání likviduje.

Že vám tento příběh připadá naprosto padlý na hlavu, naprosto absurdní a co více - v této zemi, zvoucí se právním státem, nemožný? Přeci jestliže někdo poruší smlouvu a úmyslně poškozuje smluvního partnera, ten nejenže může od smlouvy odstoupit, ale také může požadovat náhradu škod. Chyba lávky - to, co jsem popsal, je zcela legální akcí našich milých odborářů. Že nevěříte? Tak si to srovnejme s odborářskými tanečky v naší známé Škodě Auto, a.s.

Každý z mnoha tisíc zaměstnanců dříve či později podepsal smlouvu - v ní stálo, že dotyčný bude pracovat na té a té pozici, bude dělat to a to, a na druhou stranu firma Škoda Auto mu za tuto práci vyplatí tu a tu mzdu. Po nějakou dobu to fungovalo - díky managementu došlo ke zvýšení zisku. Nebo si snad někdo myslí, že skutečně zaměstnanci pracovali najednou o desítky procent lépe? Ano, argumentace odborářů o tom, že zaměstnanci jsou pro chod firmy nezbytní, je pravdivá. Ale zaměstnanec v roce loňském odpracoval jisté hodiny a podal jistý výkon a za ten byl odměněn. V tomto roce odpracoval jisté hodiny a podal jistý výkon, který se však nijak výrazně nelišil od toho loňského, tudíž není důvod, aby se dramaticky zvyšovala odměna. Zkrátka a dobře - zaměstnanec nemůže vyžadovat podíly ze zisku - zaměstnanec pracuje za mzdu nezávislou na zisku či ztrátě - má to výhody i nevýhody. Co by takový odborář řekl tomu, kdyby se příští rok pan personální Jahn objevil ve výrobní hale a dělníkům sdělil - minulý rok jste chtěli vyšší platy, protože je vyšší zisk, nyní se nedaří a navíc musíme modernizovat - budete se tedy podílet na investicích a na ztrátě - každý do pátku donesete sto tisíc. Co by tomu řekl - vletěl by do nejbližší televize a křičel by do světa o asociálním vykořisťovateli. A prosím, neargumentujte tím, že ztráta je důkazem manažerovy neschopnosti - zisk je zase důkazem jeho schopnosti. Firma logicky nesoudné návrhy odborářů odmítla, k takovému zvýšení mezd není důvod.

A stejně jako porušil smlouvu řemeslník v mém fiktivním příběhu, porušili smlouvu také zaměstnanci Škoda Auto. Přestože podepsali, že budou pracovat, pracovat odmítli. K tomu také zvolili různé protestní demonstrace, na kterých se snažili firmu dále ochromit a destabilizovat. Vrcholem všeho byl šéfodborář Povšík, jehož slova zněla jasně. Cílem odborářů je firmu poškodit. A ten, kdo se divil tomu, že by se pan Novák nemohl bránit, se bude divit opětovně - majitel nemůže stávkující ani propustit, ani potrestat. Může jen hledět, jak jeho firmu likvidují ti, kterým z ní nepatří ani šroubeček, ale kteří by přesto rádi těžili z jejího zisku. A dokonce i výroky o poškozování zůstanou bez trestu. Ve Škodovce dále pracují lidé, kteří jsou kdykoliv ve svém (domnělém) zájmu ochotni firmě škodit - lze se na takové zaměstnance vůbec spoléhat?

A jak to bude s naší otázkou, položenou na začátku? Budou odboráři někdy schopni pochopit, že čím více firmu poškodí, tím menší mají naději, že někdy dosáhnete vyšších mezd, zato mají větší naději, že pracovat vůbec nebudou? Toto je k smíchu. A budou někdy odboráři schopni pochopit, že dokud nebude naprostá úcta k tomu, co podepíšu, ke smlouvám, ke kterým se zavážu, nebude nikdy fungovat právní stát? Jednání založené na vydírání nemůže v delším horizontu fungovat dobře. Tohle je spíše k pláči.