O výročí útoků na WTC a multikulturalismu v praxi...

Přesně před šesti lety jsem seděl v přednáškovém sále a napjatě poslouchal výklad přednášejícího, když tu najednou vběhl do místnosti nějaký člověk s výkřikem - zapněte si televizi, stalo se něco strašného. Zapnutá televize jeho slova bohužel potvrdila - letadla s teroristy narazila do budov Světového obchodního centra a New Yorku a způsobila jejich zničení. V milionech tun suti, řítících se z výšky až několika stovek metru, zahynulo několik tisíc lidí. Několik tisíc lidských osudů, které byly šíleným rozhodnutím islámských fanatiků ze dne na den otočeno o stoosmdesát stupňů. V troskách však také nadobro zmizel sen o světě s alespoň elementární bezpečností...

Dnes si připomínáme už šesté výročí tohoto projevu barbarství a krajní neúcty k lidskému životu. Bohužel těch šest let nebylo léty klidnými, naopak. Byli jsme svědky a mnozí z nás, kteří již bohužel promluvit nemohou, také obětmi, dalších brutálních útoků. Tyto útoky měly jedno společné - jejich pachateli byli buď imigranti nebo jejich děti, které se velmi často nikdy neintegrovali do naší společnosti. Našli se i ti, kteří formálně integrováni byli, ale nikdy nepřijali své bydliště jako svou vlast a celý svůj život v sobě skrývali neuvěřitelnou nenávist - ta vyvrcholila činem, který připravil o život mnoho nevinných lidí.

Kromě těchto útoků je nutné připomenout rozsáhlé rebelie, které se na našem kontinentu udály. Můžeme začít běsněním imigrantů a jejich potomků na předměstích francouzských měst. Hořící auta, zranění lidé, zlikvidovaná infrastruktura, v podstatě "soft" občanská válka, kterou si Francouzi prožili, jistě není nic, s čím bychom se chtěli setkávat. A o pár stovek kilometrů na sever, v Dánsku, nepochybně demokratické zemi, došlo k využití jednoho z demokratických práv, svobody tisku. Karikatury proroka Mohameda způsobily další vlnu běsnění, výhružek a dokonce i útoků. Znamená to jediné, ve vlastních zemích, které naši předci léta budovali, se musíme bát žít tak, jak jsme dlouhou dobu žili.

Přistěhovalců v Evropě stále přibývá. A co více, vlády dokonce zavádějí různé afirmativní akce, které přistěhovalce v mnohém zvýhodňují. Pro nás to neznamená nic jiného, než že budeme pořádně makat, jen aby se přistěhovalcům v naší zemi dobře žilo. Neustále jsou litováni jako chudáčci, kteří musí žít v cizím prostředí, chudáčci, kterým se neustále musí pomáhat. A čím se nám tito odvděčí? Nejenže velká část z nich nepracuje a své hostitelské země vysává, ale především tyto země považují za země nepřátelské a kdykoliv jsou ochotni postavit se proti nim. Krátce a stručně - pro Evropu jsou tito lidé jednoznačné mínus. Ve jménu ideje zvané multikulturalismus se to však ignoruje a co více, i samotné upozornění na tento fakt je vnímáno jako hereze proti novému -ismu šířícím se Evropou.

Jenže ti multikulturalisté zapomínají na jednu věc, a to věc velmi důležitou. Tou věcí je samotné slovo multikulturalismus. Toto slovo označuje soužití, koexistenci různých kultur, různého způsobu života. Tohle každý rozumný člověk podporuje - vždyť právě proto jezdíme do cizích krajů, abychom poznali, jak se žije jinde, abychom ochutnali místní speciality. A díky multikulturalismu tohle vše můžeme mít za rohem svého domu. Jenže to, co se nyní děje a oč se mnozí aktivisté snaží, není multikulturalismus, ale něco, co bych pojmenoval jako multilegislativa - snaha o to, aby různí lidé mohli žít podle různých zákonů, aby se vytvářely nové kasty, příčemž kastě původních bude souzeno makat a kauze přistěhovalců bude povoleno žít jako "prasata v žitě".

V žádném případě nemám nic proti přistěhovalcům jako takovým. Mnozí z nich jsou vzdělaní, slušní lidé, kteří se stanou součástí společnosti se vším všudy. Obecně by mělo platit - jsi-li vzdělaný, máš-li nové zemi co nabídnout a především, jsi-li ochotný podřídit se zákonům a zvykům v dané zemi platícím, jsi vítán. Ale také opačně - pokud někdo nemá co nabídnout a pokud odmítá respektovat to, co v naší zemi platí, tedy svoboda, demokracie a hodnoty, které zde uznáváme, nemá zde co dělat. Jen tak mimochodem, co vůbec může někoho přimět k tomu, aby šel do země, jejíž kulturu nenávidí? Že by se řídil heslem - peníze (ty, které mu dáváme, aby se jakože integroval) nesmrdí? Pokud se někomu v naší zemi nelíbí, nikdo jej nenutí, aby zde žil - jistě najde krajinu více vyhovující jeho gustu... Dále pak musíme opustit pravdoláskovské teze o humanismu a ty z odbojných přistěhovalců, kterým jsme ve vlastní blbosti dali občanství, prostě ukáznit za každou cenu. Na prvním místě musí být zájem slušných lidí, ne rabiátů, jejichž jednání má za cíl podrývat to, co jsme tady léta budovali. Humanismus je krásná myšlenka, jak je však bohužel vidět, staré přísloví - na hrubý pytel hrubá záplata, je jediným možným řešením... pokud tedy nejsme masochisté a netoužíme po tom, abychom se ve vlastních zemích stali občany druhé kategorie...