Milí Rakušané, Rakousko-Uhersko již dávno neexistuje...

... a Čechy již nejsou vaší kolonií. Uvědomte si to laskavě, vážení pánové Gusenbauere, Darabosi a další, kteří mají neustálé touhy buzerovat suverénní stát, jakým má vlast, Česká republika bezesporu je. Uvědomte si laskavě, že nejsme povinni skákat, jak si u vás ve Vídni pískáte. Uvědomte si také, že máte nejen práva, ale také povinnosti, mezi které patří například umožnění volného pohybu zboží a osob mezi našimi zeměmi - a povolením blokád hraničních přechodů tuto svou povinnost jednoznačně porušujete. Takže se, milí Rakušané, smiřte s tím, že Česká republika, resp. její představitelé, budou činit rozhodnutí, která se vám líbit nebudou. Můžete nesouhlasit, ale to je tak všechno...

Rakouské protitemelínské šílenství trvá již pěknou řádku let. Až si člověk číká, jak někdo může být tak vytrvalý v prosazování takového nesmyslu, jakým je snaha o uzavření jaderné elektrárny, která, věřte mi nebo ne (po masivní mediální masáži, která z Temelína udělala časovanou jadernou nálož, je těžké věřit), za celou dobu provozu neměla žádnou vážnou závadu. Milí čtenáři, Mezinárodní agentura pro atomovou energii (ano, je to ta, jejíž šéf Muhammad Baradej označil Temelín za naprosto bezpečný a vyhovující všem kritériím) vytvořila sedmibodovu stupnici možných problémů, přičemž sedm je známka nejvyšší - v Temelíně bylo cca. 150 událostí stupně 0 a cca. 15 událostí stupně 1. Tyto události nejsou dokonce ani nazývány nehodami, jsou to z hlediska jaderné bezpečnosti bezvýznamné epizody - jejich množství je pak zcela v normě. Ale vysvětlujte to Rakušákům. Ti už odmítají poslouchat i šéfa mezinárodní organizace, která se touto problematikou zabývá. A tvrdí, že Baradej se na věc dívá z hlediska globálního, zatímco oni z hlediska rakouského. Ne, milí zlatí rakouští, Baradej se na to dívá objektivně, zatímco vy se na to díváte zaujatě a myslíte si, že česká kolonie si před vámi sedne na zadek a poslechne vás. Nuže, kolonií nejsme a i když mezi čelnými politiky máte své zastánce (viďte, paní Kuchtová, předsedkyně jihočeských matek, angažovaná a obětavá temelínská aktivistko...), v osobě ministra Schwarzenberga jste dostali konečně pořádného soupeře. Jeho věta o konstantním množství pitomců v každém národě zazněla sice v jiném kontextu, ale zde sedí jako ušitá na míru. A ona pitomost lépe vynikne, když si uvědomíme, kam je část energie v Temelíně prodaná. No ovšem, Rakousko, staré známé Rakousko. 

A aby toho z Rakouské strany nebylo málo, ministr Darabos označil americký radar, o kterém česká vláda s administrativou USA v současné době vyjednává, za provokaci. A opětovně se rakouský politik čílil, jak si ti Češi mohou dovolit něco takového bez konzultací s Vídní... jak si to ta kolonie může dovolit... aha, zase jsme zapoměli, že Čechy už kolonií nejsou, co? Ne, nebudu zde horovat za radar ani proti radaru. Fakta jsou následující - administrativa USA požádala oficiálně Českou republiku o možnost umístění radaru. Je jen a pouze na České republice, jakým způsobem rozhodne, jakou zvolí rozhodovací metodu (zda zvolí ratifikaci parlamentem či referendum) a zda nakonec umožníme vybudování tohoto vojenského zařízení. Nemusíme se ptát ani Rakušanů, ba ani Rusů. A pokud neustále budeme poslouchat na slovo každého, kdo si pískne, budeme také bráni jako země poslušných lokajů. Naopak - budeme-li provádět samostatnou a svébytnou zahraniční politiku, jasně orientovanou na české národní zájmy, budou nás ostatní státy brát jako rovného partnera.

Milí Rakušané, respektuji vás jako suverénní zemi. Respektuji, že jste se rozhodli odmítnout jadernou energii a stát se závislými na dodávkách energie. Respektoval bych i to, kdybyste zrušili veškeré elektrárny a elektřinu vyráběli lidé doma, jízdou na rotopedu. Co však respektovat nehodlám, je snaha nařizovat nám totéž. Tady jsme doma my a tady si budeme sami rozhodovat, jak si zajistíme potřebnou energii. Milí Rakušané, respektuji i vaši neutralitu, respektuji vaši zahraniční politiku. Ale nebudu respektovat, pokud se budete snažit řídit zahraniční politiku naší země. Uvědomte si, že již dávno nejsme vaší kolonií, kterou budete řídit a vysávat. Když si to uvědomíte, mohou se naše země stát zeměmi přátelskými, společně koexistujícími ve středoevropském prostoru.