Boj o euthanasii jako boj o svobodu jednotlivce?

Euthanasie, milosrdná smrt. Čas od času se toto téma stane tématem klíčovým, či alespoň jedním z klíčových témat. Okamžitě se vyrojí jako vosy houfy zarytých obhájců i zarytých odpůrců. Kam se zařadím já? Mezi konstruktivní obhájce. Jinými slovy - jsem pro, ale vnímám argumenty odpůrců a přál by si, aby v zákoně, který euthanasii bude jednou upravovat (věřím, že bude), některé z námitek byly velmi pečlivě upraveny. Ovšem mezi argumenty jsou také takové, se kterými nejenže nesouhlasím, ale zásadně protestuji proti tomu, aby se vůbec braly v potaz. Tyto argumenty jsou totiž útokem na svobodu jednotlivce. A ta je pro mě posvátnou...

Argumenty rozumné (pro mě...)

Odpůrci euthanasie často rozumně argumentují možností zneužití. Jistě, euthanasii je teoreticky možné zneužít. Ale - neplatí to snad o čemkoliv, co existuje? Zakážeme snad auta, protože v rukou nezodpovědných jedinců se mohou proměnit ve zbraň, která rovněž může ukončit (nejeden) život? Zakážeme snad nože, protože v rukou zločince se mohou proměnit ve zbraň, která může ukončit (nejeden) život? Nikoliv. Potenciální zneužitelnost je jistě důvodem k zamyšlení se, nikoliv ovšem k zákazu něčeho či odmítání něčeho. Přemýšlení musí vést k tomu, že riziko zneužití se minimalizuje. Ovšem - ani sebelepší zákony, sebelepší dozor zneužití nemůže zabránit. Zneužívání vyplývá ze samotné podstaty člověka - a tu jen těžko někdo změní. Přesto auta dále jezdí a nože jsou dále v prodeji. A víte proč? Protože pozitiva výrazně převyšují riziko zneužití. A stejně vnímám i euthanasii - její pozitivum, tedy to, že nevyléčitelně nemocnému nabízí humánní a důstojnou možnost ukončit trápení, je prostě k nezaplacení. Přesto však budu kdykoliv naslouchat těm, kdo nevěří a budu se snažit, abychom vymysleli způsob minimalizace rizika.

Zneužitelnost zde prostě je a tento argument musíme brát vážně. Opačný postup povede jen k našemu zesměšnění a ona bagatelizace problému jen utvrdí odpůrce v tom, že si nejsme reálně existujících rizik vědomi a proto ještě důrazněji euthanasii odmítat.

Argumenty nerozumné (pro mě...)

Dostáváme se k místu, kde se článek bude stávat více konfrontačním. Začněme argumentem, který zní velmi často - euthanasie je proti bohu, bůh život dal, bůh jediný má právo jej vzít. Přátelé, jsem k náboženství a k věřícím tolerantní a respektuji je, nicméně žijeme v sekulárním státě - náboženství a jeho dogmata prostě do politiky a politického rozhodování nepatří. Velká část občanů této země v boha nevěří - jaký je tedy důvod k tomu, aby jim někdo vnucoval jakousi imaginární boží vůli? Ano, ctím, milí věřící, vaši víru, chápu, že pro vás je sebevražda či euthanasie smrtelným hříchem. Tedy ji pro svou osobu odmítněte, ale nesnažte se rozhodovat za ostatní. A abyste se veškerého rizika zbavili a abyste dali svůj postoj k životu a smrti jasně najevo, navrhuji vytvoření podobného registru, který existuje pro odmítače dárcovství orgánů. Ano, ten, kdo euthanasii jasně odmítá, toto oficiálně prohlásí a tím pro něj zákon o euthanasii končí. Totéž platí pro ty, kdo považují euthanasii za příliš zneužitelnou.

Druhým argumentem je otázka, zda je nemocný schopen se svobodně rozhodovat. Nezlobte se, ale situace je jasná - člověk je svéprávný a tudíž schopen o sobě rozhodovat až do doby, kdy nezávislý soud rozhodne jinak. I velmi těžce nemocný člověk může prodávat a kupovat majetek, pořizovat poslední vůli, uzavírat smlouvy (to, že po jeho smrti dědicové v touze získat větší podíly tuto svéprávnost zpochybňují, je hyenismus, ale o tom tento článek není). Proč by tedy tentýž svéprávný člověk neměl mít právo stejným způsobem rozhodnout, že už žít nechce. Že kvalita života, případně prognóza je tak mizerná, že raději dotyčný zvolí klidnou smrt v kruhu svých nejbližších.

Argumenty odpůrc§, které zde byly uvedeny, nepovažuji za racionální. Naopak - považuji je za popření svobodné vůle, ať již nadřazením vůle nějakého boha (ve kterého mohu a nemusím věřit), případně nadřazením vůle státu, který chce nad rámec zákonů určovat, kdy je člověk schopen činit rozhodnutí o své osobě a kdy nikoliv.

A co nám z toho vyplývá?

Jsem přesvědčen, že bychom euthanasii měli do našeho právního řádu implementovat. Byla by to ukázka toho, jak moc si stát a společnost cení svobodné vůle jednotlivce. Samozřejmě, dříve, než euthanasie bude povolena, musí proběhnout rozsáhlá diskuse, která musí minimalizovat rizika. Ale i přesto jsem přesvědčen, že musí existovat možnost (já navrhuji registr odmítačů) dát jasně najevo, že s euthanasii nesouhlasím a že to chci veřejně deklarovat. Tato možnost zároveň vynuluje riziko u těch, jejichž pochyby jsou větší než malé. Boj o euthanasii vnímám jako boj o další rozšíření svobody, o další možnosti volit v životě, co dál, samozřejmě s plnou zodpovědností. Ano, je možná podivné, že o tomto tématu spekuluje mladý člověk jako já, ale skutečná politická rozhodnutí se však nedělají jen pro den dnešní, ale pro budoucnost, a nedělají se jen pro sebe, ale také pro naplnění nějaké myšlenky. A pro mě je touto myšlenkou SVOBODA A PRÁVO O SOBĚ ROZHODOVAT.