Otevíráme Pandořinu skříňku

Dnešní rozhodnutí Ústavního soudu vnímám jako další krok k otevření Pandořiny skříňky na poli evropské integrace a popravdě se domnívám, že svobodu občanů nejen naší země, má v rukou už jen Parlament České republiky (prezident se vyjádřil, že "problémy" dělat nebude).

Prohrál nejen Klaus, ale možná my všichniidnes.cz

Konstatování, že Lisabonská smlouva není v rozporu s naší ústavou nelze brát jinak než jen jako konstatování. Rozhodnutí ÚS není závazné pro rozhodování našich zástupců v parlamentu, přesto jej lze vnímat jako poměrně vážný signál. Nadšenci hlubší integrace EU dostávají do rukou silnou zbraň a budou ještě více tlačit na urychlení ratifikace LS: „vždyť ÚS řekl, že ta smlouva je vlastně v pohodě, tak na co ještě čekat a o čem diskutovat?“

Může působit úsměvně, že ti samí politici, kteří volají po referendu o americkém radaru, nevolají po stejném referendu o přijetí Lisabonské smlouvy. Proč asi? Protože v jednom případě se jim referendum hodí (průzkumy ukazují, že by lidé radar odmítli), ale v případě druhém je asi zbytečné (průzkumy hovoří spíše pro odmítnutí LS v referendu). Tak proč riskovat, že? Proč riskovat, že by občané odmítli další ořezání suverenity ČR a delegaci pravomocí na Brusel? Proč riskovat, že by občané řekli „o svých záležitostech si chceme rozhodovat sami“?

LS-hujeři argumentují, že tuto smlouvu potřebujeme, protože jinak nebudeme schopni čelit světové fonační krizi, protože jinak nebudeme schopni léčit naše klima (viz vyjádření paní Pajerové v pořadu Vedlejší efekty na ČT-24), no člověk pomalu nabývá dojmu, že bez LS všichni umřeme, protože bez bruselských direktiv si asi nebudeme umět ani utřít zadnici. Je to všechno nesmysl.

LS my občané nepotřebujeme, umíme žít i bez toho, aby nám někdo něco přikazoval, nařizoval, zakazoval, vnucoval. LS potřebují pouze ti, kteří bezedně touží po ovládání druhých. Jenže takto natvrdo to říci nemohou, proto otázku přijetí LS spojují s řešením nějakých krizí. Nejde o nic jiného, než o prodávání strachu za nabídku řešení v podobě Lisabonské smlouvy: „dejte nám víc pravomocí a my už se o vás postaráme.“

Samozřejmě, že současné smluvní uspořádání EU je velmi nešikovné vzhledem k jejímu plánovanému rozšiřování o další země. Jasně, že kdyby mělo být vše přijímáno se souhlasem všech (např. 35) členských zemí, tak se nedohodne prakticky nic. Proč ale potřebujeme hlubší integraci? My ji nepotřebujeme, potřebují ji opět jen a pouze politici.

Najednou zcela ustupuje do pozadí fakt, že LS je mrtvým dokumentem. To ale LS-hujery nezajímá: „Iry donutíme, aby si referendum zopákli a běda, jestli to tentokrát nerozhodnou správně“.

Tady skutečně hrozí, že přijetím LS definitivně skončí éra České republiky jako svrchovaného státu a začne faktická vláda zemí jako Francie, Německo, Itálie či Británie. Proč by se pak tyto státy vůbec měly ptát na názor států menších? Nehledě na to, že přijetím LS se další rozšiřování EU zastaví. Proč by měly mít výše zmíněné země zájem na tom, aby se snižovala váha jejich hlasu?

Klidně můžeme nazývat Klause pomatencem, můžeme mu nadávat, že nám dělá ostudu. Klidně můžeme takto plivat na každého, kdo upozorňuje na rizika, spojená s ratifikací LS, to všechno se ještě jmenuje „demokracie“. Nechci malovat grebeníčky na zeď, ale jakmile jedna skupina států získá moc nad skupinou druhou, co nebo kdo je donutí nepoužívat i jiných než demokratických metod k „přesvědčení“ odpůrců?