Nač vlastně potřebujeme stát?

Patříte k lidem, kteří se při pohledu na svou výplatní pásku (či daňové přiznání) rozčilují, jakou část jejich těžce vydělaných peněz "ukradne" stát? Také pouze vidíte, kolik státu platíte, ale nevidíte, co za to dostáváte? Vadí vám, že část vaší výplaty projídají chroničtí "nefachčenkové"? Jímají vás mdloby, když čtete policejní statistiky objasněnosti trestných činů? Vadí vám korupce, nepružnost soudů, stav silnic, tahanice s úřady? Pak čtěte dál a zkuste se spolu se mnou zamyslet, zda k něčemu ten stát potřebujeme.

Mocná ruka státuwww.ftipky.cz

Předem upozorňuji, že myšlenky, které zde zazní, nejsou nikterak originální, neboť je dávno přede mnou vyřklo mnoho lidí. Za všechny bych uvedl snad jen takové "kalibry" světové vědy jako F.A. von Hayeka, L. von Misese či M.N. Rothbarda. Cílem článku je pouze vyprovokovat k zamyšlení, k čemu tu máme stát a zda by to nešlo bez něj.

Stát chápu jako nějaké dobrovolné sdružení občanů, kteří delegovali část svých rozhodovacích pravomocí na nějaký "vyšší" subjekt, čili stát, z nějakých racionálních důvodů. Například proto, aby jim zajistil obranu vůči útoku zvnějšku, nebo nedotknutelnost života a zdraví osob a jejich majetku. K tomu stát samozřejmě potřebuje nějaké prostředky, a proto se tito dobrovolně sdružení občané dohodli, že budou státu posílat pravidelné platby za jím poskytované služby (vnější a vnitřní bezpečnost). Taková platba se dnes označuje jako daň. Všechny ostatní služby (nebo možná úplně všechny) lze zajišťovat tržně prostřednictvím soukromých subjektů (vysvětlím dále).

Současný stát je ovšem od výše uvedené myšlenky na hony vzdálený. Zatímco ještě před cca 100 lety napřílad rakousko-uherský stát přerozděloval přibližně 3 % ročního HDP, dnes činí složená daňová kvóta ČR přibližně 40 %. Že by ceny služby obrany tak markantně vzrostly? To jistě ne. Je to pouze tím, že dnes stát zajišťuje spoustu "služeb", které by daleko efektivněji zvládly zajistit soukromé subjekty. Není zde prostor na sáhodlouhé uvádění všech příkladů, proto se budu soustředit pouze na ty oblasti, kde je působení tržních sil zdánlivě nemožné. Dále si představme, že z plodů naší práce by nebyly odváděny žádné daně (daní rozumím nedobrovolný poplatek státu pod pohrůžkou uplatnění síly) státu, ale každý jednotlivý občan by svobodně volil, komu za poskytované služby bude platit.

Policie - slouží jako nástroj pro uplatňování státní moci, tj. legalizovaného násilí na občanech. Policie ale má sloužit lidem k tomu, aby garantovala nedotknutelnost osob a jejich majetku. Jistě uznáte, že policie, tak jak ji známe z každodenního života, funguje jinak. V zásadě (s prominutím) buzeruje slušné občany, když překročí rychlost o 5km/h. Na skutečné lumpy je krátká. Ano, logicky, protože neexistuje motivace a ani dostatek kvalitních lidí k tomu, aby se honili lumpové. Navrhuji, aby se stát svého monopolu v podobě policie zbavil. Proč by nemohlo na trhu fungovat více např. bezpečnostních agentur a každý občan by se mohl rozhodnout, kterou z nich si vybere a té bude platit za ochranu své osoby a majetku. Zavedl by se tak princip konkurence a na trhu by přežily jen ty nejlepší agentury.

Soudy - opět problém monopolního postavení státu. Soudce je dnes prakticky neodvolatelný, současný systém nahrává tomu, aby si soudce dal nohy na stůl. Navrhuji princip konkurence zavést i do soudnictví. Každý soudce by zveřejnil "ceník" svých služeb a občan by si opět mohl svobodně zvolit soud, u kterého by chtěl vést spor. Samozřejmě, že by přežili jen ti soudci, kteří by byli oceněni trhem jako ti nejlepší.

Silnice - dovedu si představit, že by patřily soukromým firmám, které by je provozovaly, spravovaly a vybíraly poplatky za jejich užití. Jelikož by každá taková firma měla zájem, aby se jezdilo právě po její silnici, jejich stav by se rapidně zlepšil. To se samozřejmě týká i dálnic.

Sociální systém a zdravotnictví - nevidím důvod, proč by obé nemohlo fungovat na bázi soukromého pojištění. Soukromé důchodové pojištění již funguje. Stejný princip by mohl být uplatněn i v případě podpor v nezaměstnanosti. Pojišťovny by prodávaly produkt "pojištění pro případ ztráty zaměstnání" a občan by si mohl vybrat, zda se chce nechat pojistit pro případ nezaměstnanosti v různých délkách trvání. Zřejmě nejnižší pojistné by se platilo u nejkratší doby nezaměstnanosti. Každý by si mohl vybrat dle toho, jak se cítí být při eventuální ztrátě práce šikovný a schopný do nějaké doby najít práci novou. Systém komerčního zdravotního pojištění byl již několikrát přetřásán, tudíž se jím dále zabývat nebudu.

Školství - dnes značná část pracujících ze svých daní sponzoruje vzdělání někomu jinému. Nejmarkantnější je to u vysokoškolského vzdělání. Proč by nemohly být i školy soukromé a nemohlo by se platit školné? Rodiče školáků a studentů i studenti sami by tak byli daleko více motivováni k pečlivější volbě oboru, který chtějí studovat. Na druhé straně by zájmem každé školy bylo, aby poskytovala kvalitní vzdělání. Kvalitu vzdělání měřit lze - u středních škol úspěšností studentů při přijetí na VŠ a u vysokých škol úspěšností absolventů na pracovním trhu a výší jejich příjmů. Argument, že by si lidé tituly kupovali, nemůže obstát. Škola, která by tituly pouze prodávala, by nutně spěla k "produkci" méně úspěšných absolventů a tím by se fakticky vyřadila z trhu vzdělání.

Úřady - úřady by díky demonopolizaci řady služeb, které dnes "poskytuje" stát, postupem času zanikly, neboť by nebylo o čem a především o kom rozhodovat. Zastupitelské orgány by zřejmě "přežily", protože občané obcí by se pravděpodobně dobrovolně shodli na tom, že chtějí část svých pravomocí delegovat na své zastupitele. Totéž by zřejmě fungovalo i na úrovni státu. Nicméně stát a další veřejné instituce by existovaly pouze na základě dobré vůle svých občanů. Prakticky by tak došlo k návratu k původnímu poslání státu, jako dobrovolného sdružení.

Právní řád - zde je možné namítnout, že stát potřebujeme, aby vytvořil právní řád. Historická zkušenost říká, že řád zde existoval daleko před státem. Lidé si po staletí sami utvářeli řád. Ten vznikal spontánně, pokud se někdo proti němu provinil, dostal přes ústa nebo byl exkomunikován. Dnes by dodržování tohoto řádu zajišťovaly výše zmíněné bezpečností agentury.

Jsem si vědom, že článek zřejmě spustí bouřlivou diskusi. Lze namítat řadu věcí, proč by takový "stát" nemohl fungovat, ale je třeba si uvědomit poměrně důležitou věc. Rapidní nárůst etatismu lidstvo zaznamenalo až v posledních 60-70 letech. Do té doby bylo schopno prosperovat i bez státního dozoru. Největší ekonomický a sociální rozvoj byl zaznamenán během 19. století v zemích, kde proběhla tzv. průmyslová revoluce. Ano, ekonomického rozvoje jsme svědky i dnes. Ale poměrně často jej přiznáváme existenci státu, což je zásadní omyl. Je to právě naopak, trh si svou cestu najde a funguje nikoli díky státu, ale státu navzdory. Rovněž zdůrazňuji, že pokud jsem se v článku dopouštěl hodnocení, tak šlo vždy o hodnocení systému, nikoli jednotlivých lidí (policistů, soudců), neboť vím, že v něm pracuje celá řada lidí vysoce kvalitních, dokonce jsem přesvědčen, že jde o drtivou většinu.

Máte-li zájem se s postoji a názory výše uvedených pánů seznámit blíže, doporučuji například tyto knihy: F.A.Hayek - Cesta do otroctví, L.von Mises - Liberalismus, M.N.Rothbard - Ekonomie státních zásahů, či Peníze v rukou státu.