Když ministr vaří z vody

Když se řekne „ten vaří z vody“, tak se tím zpravidla myslí, že se nás ten dotyčný snaží přesvědčit o fundovanosti a kvalifikovanosti své výpovědi, snaží se nám namluvit za pomoci velmi vachrlatých argumentů, jak diskutované problematice rozumí, nebo, což je možná horší, záměrně zkresluje, manipuluje nebo zamlčuje fakta. Jinak řečeno, ten, kdo vaří z vody, zpravidla neví, o čem mluví, ale vytváří dojem, že „je v tom kovaný“.

Podobně si zavařil z vody v dnešních Hospodářských novinách (věřím, že MF Dnes promine, Zaorálkův článek mi dnes připadal slabší :-)) můj „oblíbenec“, pan ministr Bursík. Jeho článek nesl název „S Amerikou proti změnám klimatu“, ale stejně tak by se dal textík nazvat „Óda na Obamu“ nebo „S Obamou a Bursíkem skoncujeme s uhlíkem“.

Nechci však hodnotit slepou Bursíkovu víru ve schopnosti člověka poručit větru, aby foukal správným směrem, dešti, aby padal rovnoměrně po celé Zemi, Slunci, aby tolik nesvítilo, nebo ledovcům, aby přestaly tát. Zarazilo mě, že se pan Bursík v článku uchýlil k používání nepravdivých, polopravdivých, místy i propagandistických tvrzení, za která by se nemusel stydět ani Matěj Stropnický. Tak tedy jen namátkou:

Bursík: ... „Obama se stal hlavou země, kde si většina lidí na skromnost doopravdy nepotrpí. USA patří mezi největší znečišťovatele planety.“ Asi jsme slyšeli slovo boží, protože si neumím představit, že by kdokoli jiný dokázal posoudit, co je a co není skromnost. A co USA jako jeden z největších znečišťovatelů planety? Těžko říct, nedozvěděli jsme se, jak to pan ministr myslel. Budeme-li posuzovat absolutní výši například emisí skleníkových plynů, pak je zcela logické, že USA jich vypustí víc než například takové Lucembursko. Férovější je posuzovat emise na osobu, ale to se už do Bursíkova krámu hodí méně, protože ty jsou sice vyšší než činí průměr EU-15, ale průměrný Čech vypouští daleko více CO2 než průměrný Američan. Kritika USA z českých úst tedy skutečně sedí! A to ani nemluvě o přepočtu emisí uhlíku na 1 milion USD vytvořeného HDP. V tomto ukazateli USA strčí do kapsy nejen nejednu zemi EU, ale s přehledem i takovou Kanadu, Austrálii, Nový Zéland, samozřejmě Čínu nebo Rusko. Proč tedy Bursík kritizuje pouze USA?

Bursík:...“Nová americká administrativa může vyzvat ke změně zažitých vzorců neefektivního chování, které jsou pro USA tak typické. Je totiž jasné, že s vysokou energetickou náročností si USA udrží konkurenceschopnost na globálních trzích jen velmi obtížně.“ Nevím, z jakých informací pan ministr vychází, ale podle dat, zveřejněných World Resources Institute, patří americký HDP k nejméně energeticky náročným na světě. Na 1 milion USD spotřebovaly USA v roce 2005 necelých 189 tun ropného ekvivalentu energie. Jen pro srovnání, v ČR to bylo 215 tun, ve Finsku 203, na Slovensku 221, na Islandu 333 (!). Samozřejmě jsou i země méně energeticky náročné, jako například Německo, Norsko, Švédsko (v průměru 160 tun ropného ekvivalentu). Ale zase to odnesou jen ti američtí imperialisté, že?

Bursík:...“Nadšení z Baracka Obamy dokládá, že v Americe i Evropě cítíme neudržitelnost současného způsobu života.“ Výborně, Matěji, pardon, Martine! Můžeš jít příkladem a dobrovolně se vzdej svého blahobytu ve prospěch záchrany lidstva. Oddej se do rukou osvíceného panovníka, který ti milostivě dovolí maximálně tři nádechy a výdechy za minutu, abys svým CO2 neoteploval klima. Klidně věř tomu, že existuje nějaký udržitelnější způsob života než ten, který je založen na nejefektivnějším využívání zdrojů, tedy na mechanismu, kde se každý snaží zcela svobodně a přirozeným způsobem optimalizovat své chování. Máš možnost volby. Nech tuto možnost i nám, kteří si myslí, že jsi totálně mimo.