Hahnenkamm a Lauberhorn - zde se chyba neodpouští

Určitě jste zaregistrovali, že letošní ročník slavného Hahnenkammu si vyžádal více zraněných lyžařů než obvykle. Proto se celkem divím, že se ještě neroztrhl pytel s články, které by se zamýšlely nad bezpečností sjezdového lyžování na vrcholové úrovni, nebo které by dokonce volaly po zákazu takových závodů, jaké jsou zmíněny v nadpisu. Chci se proto v tomto článku nad (ne)bezpečností současného lyžování trochu zamyslet.

Michael Walchhofer na cílovém hanku při sobotním 68.Hahnenkammuwww.hahnenkamm.com

Hahnenkamm (Kitzbühel, Rakousko) a Lauberhorn (Wengen, Švýcarsko) mezi sebou v podstatě odjakživa soupeří o prvenství v tom, který závod je tím nejnáročnějším, nejtěžším či snad dokonce nejnebezpečnějším na světě. Dá se ale říci, že prvenství mají svým způsobem oba.

Lauberhorn je suverénně nejdelším závodem v seriálu světového poháru. Více než 4 km dlouhý sjezd trvá i těm nejlepším zhruba 2,5 minuty (zkuste si vydržet ve sjezdovém postoji třeba jen minutu). Navíc těsně před cílem vás čeká skok do zatáčky. Trať se tváří celkem přívětivě, prakticky vás zde nečekají žádné strmé pasáže jako například na Hahnenkammu. Přesto Lauberhorn zažil několik hrůzostrašných pádů, z nichž asi nejznámější a také nejtragičtější se stal v roce 1991, kdy se právě na cílovém skoku smrtelně zranil rakouský lyžař Reinstadler.

Hahnenkamm naproti tomu platí za nejnáročnější závod, a to jak z hlediska sil fyzických, tak i psychických. Jen pár metrů po startu vám naměří cca 120 km rychlost, kterou se řítíte na nejslavnější skok světového poháru - Mausefalle. Za jeho hranou na vás čeká doslova výtahová šachta. Běžně se tu létá kolem 60 metrů. Poté na závodníky čeká asi nejhorší úsek - Steilhang. Na pořádně prudkém kopci ve zhruba 100 km rychlosti musíte absolvovat několik na sjezd relativně zavřených bran a pokud se vám to podaří, čeká vás zhruba čtyřsetmetrový úsek, kde je možné si chvíli odpočinout. A pak znovu do toho. Skok na Alte Schneisse a nájezd na skok Seidl Alm. Pak relativně "snadný" úsek, který vás dovede až na hranu Hausbergu, pod níž vás čeká travers na levou ruku. To už máte v nohách cca minutu a půl pekelné dřiny. No a na závěr bonbónek v podobě cílového "šusu", kde je dosahováno nejvyšší rychlosti, běžně mezi 135 a 140 km/h. Do cíle vás "hodí" cílový skok, kde se létá někdy ještě dál než na Mausefalle.

Oba závody zkrátka neodpustí téměř žádnou chybu sjezdaře. Snad jen ti nejlepší jsou schopni ustát drobné zaváhání (viz například letos Bode Miller při výjezdu ze Steilhangu). Jinak zpravidla následuje pád a konec v kotrmelcích. Přesto si ale myslím, že současný vrcholový sjezd je daleko bezpečnější než před 10, 20 a nebo i 50 lety. Ano, dá se namítnout, že dnes se jezdí nesrovnatelně rychleji a pokud někdo upadne, tak se dá očekávat, že si "namlátí" více než v minulosti. Jenže oč byla bezpečnější jízda na lyžích, které jste měli napevno přivázané k botě a krkolomný pád tak mohl skončit buď zlomeninou lyže, nebo zlomeninou nohy? Oč byla jízda bezpečnější, když trať lemovaly maximálně vzrostlé smrky bez jakýchkoli zádržných sítí? Stačí se podívat například na youtube.com, tam je dobře vidět, do čeho sjezdaři "padali" před několika lety i desítkami let. Ano, sjezdové lyžování je nebezpečný sport. Ale nemyslím si, že by jeho nebezpečnost nějak vzrůstala. Sjezdové lyžování určitě není pro "čajíčky". Jistě jsou tratě více nebezpečné a méně nebezpečné, nebo možná přesněji - tratě, které dovolí sjezdaři méně chyb a tratě, které jsou k chybování tolerantnější. Nicméně je to krásný sport, i když někdy tvrdý. Smekám před každým, kdo se postaví na start těchto dvou závodů a spustí se dolů.

Pro více info o uvedených sjezdovkách: www.hahnenkamm.com www.lauberhorn.ch