Jak je nebezpečné (ne)umět česky

Fronty na cokoli bere zralý muž jakou nutnou součást společenského života. Dříve na banány nebo na maso, dnes na úřadech nebo na testování na covid. Časy se mění a s ním i preference cílů.

Frontám na cokoli je kromě ztráty času, nepříjemného postávání ve vedru nebo chladu a aktuálně zvýšeného rizika nákazy, nutno přiznat významnou sociální funkci. Je to jedno z mála míst, kde se setkávají zcela náhodně úplně neznámí lidé všeho věku, všech pohlaví a všech možných názorů, aniž by přišli za zábavou nebo chtěli vyjádřit svůj souhlas nebo nesouhlas s politikou nebo čímkoliv jiným. Jediným společným jmenovatelem jejich setkání je získání toho, co se v cíli fronty nachází.

V dnešní uspěchané době je to jedno z mála míst, kde je nutno se zastavit a posečkat, až na vás přijde řada. Zde se potkávají neznámí lidé a z dlouhé chvíle, bez ohledu na dostatek dat v mobilu, se spolu tu a tam dají do řeči. Někdy se dokonce čirou náhodou setkají ve frontě známí a mají najednou možnost si popovídat, aniž by se museli stále dívat na hodinky. Tady je to totiž bezpředmětné, chcete-li se dostat až do cíle fronty.

K takové situaci jsem se nachomýtl. Bez ohledu na vzorné dodržování odstupů jsem chtě nechtě vyslechl část rozhovoru, který vedli dva pánové přede mnou.

„Má to novej fejslift, tak jsem uvažoval, že to líznu, vypadalo to na dobrej dýl, ale nakonec jsem to skrečoval, bylo by to moc drahý.“

Trochu se mi protáhl můj nevyžehlený obličej, ale vstup do debaty jsem nakonec zavrhl. Inu ne každý obchod či pronájem vždy vyjde.

„Tak jsem si něco vygůglil a trochu o tom četoval s kámošema. Vypadalo to jako dobrá nabídka.“

Kdo hledá, najde, praví české přísloví. Vzpomněl jsem si na muzikanta Zímu ze hry „Lucerna“ od Aloise Jiráska, uvedenou v roce 1905. Zímova věta: „Jak bych čet´ a četu…“ zdobí snad každou jeho repliku ve slavné hře. Jak se ovšem tohle podivné sloveso ze staré češtiny dostalo do angličtiny a pak zpět, je mi velkou záhadou. Možná se je do Anglie podařilo propašovat s Čapkovými roboty.

„Ňákej chlápek nabízel oktávku za slušný peníze. Pak jsem ale zjistil, že to stará šunka a za ty peníze to nestojí. Tak jsem ho vyfakoval.“

No, jestli k tomu opravdu došlo, je mi jich obou upřímně líto. Obchod se dá zrušit i ve vší slušnosti a bezbolestně.

„Ale už jsem si zabukoval jiný, od kámoše, to vykešujeme, bude to levnější.“

No, v naší mateřštině býval rozdíl mezi slovy zamluvit a zaknihovat. Asi už není. Hlavně, že peníze se vysází na dřevo.

Jeho společník se zájmem poslouchal a také přispěl svou trochou do mlýna.

„No, taky bych potřeboval nový vozidlo. Ale teď to nejde. To víš, kluk roste a potřebuje spoustu věcí. Tou pubertou je celej naspídovanej. Tak jsem mu tudle sháněl nějakej autfit na lyže. Ale mám apku s bazarem, tam seženeš dobrý zboží a levně. Poustli mě to a vypadalo to dobře. Teď je super vystajlovanej.“

Jenom aby ta puberta neproběhla moc vysokou rychlostí, to se zpravidla na vnějším vzhledu mladých chlapců nepříjemně projeví, napadlo mě. Ale horský vzduch pleti prospívá. Poslané obrázky ze sjezdovky jistě dosvědčí, že chlapec vypadá výborně.

„Ještě jsem přibral nějaký autdórový boty, rostou mu nohy a na jaro budou oukej. Tak jsem ten šop volajkoval.“

Věřme, že se v nich dostane nejen ze dveří, ale i třeba do lesa nebo na louku. A pochvala potěší každého obchodníka.

A pak jsme se už dostali na řadu a bylo po debatě.

Výsledky fronty byly pro mě osobně dvakrát negativní. Jednak pokud jde o covid, jednak pokud jde o češtinu. Tak jsem si dosud myslel, že česky docela umím. Život ukazuje, že nikoliv tak, jak je dnes potřebné, tak, abych zvládal různé běžné situace, třeba si něco koupit. A to může být nebezpečné. Proto sleduji veškerá vyjádření a povídání svých známých a přátel se zvýšenou ostražitostí, abych včas pochytil, kudy se to vlastně naše mateřština ubírá. A jak bych čet´ a četu, je to cesta křivolaká, klopotná a plná výmolů.