Věřit nebo vědět?

Víra je vždy silnější než věda. Dnes, kdy zájem o náboženství znovu roste a kdy se na trhu idejí nabízejí nejrůznější boží a věčné pravdy, se to jenom potvrzuje.  

Fundamentalismus, integrismus, náboženský fanatismus by byly asi nebezpečnější, pokud by Bůh existoval a pokud by se postavil na stranu svých oddaných a rozvášněných vyznavačů. Leč dodnes nelze říci, zda se angažuje nebo kde se hodlá angažovat. Existují náboženská hnutí, která mohou po určitý čas přitahovat zájemce. Leč končívají obyčejně tak, že nadpřirozená podpora se nedostaví a nadšení ochladne. Noví kreacionisté v USA možná dosáhnou toho, že se o „pravdách“ obsažených v bibli bude v amerických školách vyučovat jako o pravdách vědeckých. Není to sice povzbudivá vyhlídka, ale celkově vzato, není to zase nic tak tragického.

Obdobných případů, kdy víra zaslepí rozum, je ovšem více. V pařížské rabínské škole učí tamní „profesoři“, že svět byl stvořen Bohem před více než šesti tisíci lety a že veškeré prehistorické památky roztrousil do fosilních vrstev Ďábel, aby nás zmátl. Nu, ani takové nesmysly nezabíjejí.  

Rozmach náboženské víry v současné hypertechnologické éře a vedlejší produkty této vlny v podobě výše zmíněných umanutostí nejsou ničím nepochopitelným. Jedná se o reakci na konec velkých ideologií a na předchozí morální krize. Potřeba moderního člověka něčemu věřit je silná. Ostatně, našly by se v dějinách paralely k tomuto obratu. Například v době, kdy Římská říše dosáhla své největší moci, se římští senátoři se producírovali s lehkými děvami, barvili si rty na červeno, zatímco křesťané byli zahnáni do katakomb. Obrat dějinného kyvadla zpět na stranu náboženství není tedy ničím více než hledáním ztracené rovnováhy.

Existují různé způsoby, jak se v této vlně návratu náboženství víra projevuje. Nejen jako návrat do kostelů a k etablovaným náboženským institucím, ale i jako vzestup pověrčivosti anebo zaujetí pro nově vznikající sekty a teatrální evangelizační hnutí. Kreacionisté otevírají diskusi o Darwinově evoluční teorii a nejsou to jen fundamentalističtí protestanti, ale i katoličtí integristé. Samotná katolická církev evoluční teorii už dávno nezpochybňuje. Od dob církevních otců se ví, že bible hovoří metaforicky a že šest dní stvoření může odpovídat geologickým dobám vývoje země. Samotná Geneze je velice darwinistická. Člověk se objevil až po zrodu zvířat a byl uhněten z bláta. Vyšel z matérie a je zároveň vrcholem evoluce.

Věřícím tak nezbývá než obhajovat vznik života na zemi jako realizaci předem sestaveného projektu. Leč víra v nějaký „boží plán“ nemusí dělat vrásky. Vážnější je útok mířící na darwinismus vůbec. V tomto směru pracuje víra jasně proti vědeckému poznání. Patrně je za tím něco více. Obava před hrozbami plynoucími z rozvoje techniky zřejmě posiluje snahy hledat útočiště v mytologiích. Promítat se to pak může do kolektivního uctívání novodobých světců jako je kupříkladu Padre Pio, zbožňovaný kapucín z Itálie.

Šmahem odsuzovat víru jako původce tmářských poblouznění, ba dokonce zločinů, by bylo ovšem scestné. Ve 20. století jsme dostali lekci. Pohanští fanatici dokázali páchat podstatně monstróznější apokalypsy než všechna předchozí náboženství. Mezi rokem 1933, kdy přišel k moci Hitler a Stalinovou smrtí o dvacet let později, lze napočítat na sto milionů lidí násilně připravených o život. Za dvě desetiletí je to více než za všechny války v lidských dějinách do té doby. Barbarství dávaly rozhřešení dvě ateistické ideologie. Když se svět probral z masakrů, jeví se návrat k náboženským praktikám jako něco normálního.

Nacisté měli heslo „Gott mit uns“ a provozovali pohanské náboženství. A když se v sovětském Rusku stal ateismus náboženstvím státu, rozdíl mezi věřícím a ateistou se setřel. Už víme, že z obou se mohou stát fundamentalisté či tálibové. Náboženství je opiem lidstva, citovávalo se kdysi z Marxe. Po pravdě řečeno, není. Opium neutralizuje, zbavuje bolesti a uspává. Náboženství naopak davy burcuje a tak představuje spíše kokain než opium. Možná je směsí opia i kokainu.

Návrat víry může znepokojovat, pokud povzbuzuje ignoranci a přehlíží vědecké poznání. Šíří-li se víra jako droga, neměla by zůstat mimo soustavný dohled. Pokud však začne míchat náboženství s ideologií, musí se dát najevo jasné stop. V tomto směru je třeba mít jasno. Pokusy převzít štafetu od militatního ateismu nebo hledat inspiraci v totalitních ideologiích, jak nám to pod rouškou návratu k tradicím předvádí již dvě desetiletí islámský fundamentalismus a islamismus, jsou netolerovatelné. Hrozí zkázou nejprve svým obětem a posléze svým vyznavačům.