Teroristou na vlastní pěst

Nesmyslete si, že jsou nějak zásadně jiní než vy a já. Přiznám se, že se mi to říká těžko. Snazší je si myslet, že zuřiví mladí islamisté jsou blázniví psychopati. Nebo sexuálně frustrovaní mladíci. S mozky vymytými fanatickými imámy v tmářských madrasách. Leč jen si trochu pohovíme v předsudcích a mýtech, už je tu někdo, kdo nás zviklá.  Marc Sageman, americký expert na terorismus, nabízí podstatně prozaičtější řešení. Terorismus je nemoc, na jejímž začátku jsou docela přirozené lidské emoce. Šíří se „bratříčkováním“.

Sageman věnoval mnoha času hledání příčin islamistického fanatismu. Proč se mladíci, nezřídka z dobrých škol a z lépe situovaných vrstev, často bez výrazného náboženského zakotvení, a s nimi dokonce i vdovy a děti, stávají lidskými bombami? Radikalizace je procesem, v němž hraje zásadní  roli hřejivé přátelství, tvrdí badatel v knize „Džihád bez vedení: teroristická síť v 21. století“. 

Proces má čtyři stádia. Spouštěcím mechanismem je cit a sklon k morálnímu pohoršení. Hnutí mysli zpravila vyvolá případ nějakého utrpení muslimů. V Iráku, Palestině, Čečensku nebo jinde. Prvotní otřes dostává širší kontext a začíná „hra na morálku“. Jejím rámcem je přesvědčení, že islám a Západ se nacházejí ve válečném stavu. Ve třetí fázi se slučuje globální s lokálním. Otřes v individuálním životě se ladí do shodné tóniny s rozhořčením, jež vychází z geopolitické situace. Posloužit může prožitek diskriminace stejně jako nečekaná ztráta zaměstnání. Osobní šok se přilepí na nespravedlnost světa. V konečném stádiu se jedinec přidává k teroristické buňce. „Sbratří se“ s kolektivem stejně zraněných. Je adoptován novou rodinou. Živen džihádistickým světonázorem a zasvěcován do mučednictví se připravuje na akt odplaty.

Náš poradce má přesvědčivá doporučení. Bývalý důstojník CIA, jenž pracoval rovněž jako soudní znalec v oboru psychiatrie a jako konzultant v záležitostech boje s terorismem. První verzi své teorie publikoval před třemi lety ve stati „Jak rozumět teroristickým sítím“. I tentokrát má záměr dát výzkumu nového druhu terorismu vědecký základ. Autor se nezměnil, změnila se ovšem al-Káida. Její analýza je dnes složitější.

V nové knize se vzorek militantů radikálního islamismu, poskytujících informační bázi, zvětšil ze 172 na 500. Větší pozornost se věnuje Evropě. Po bombových atentátech v Londýně a Madridu a dalších pokusech o atentáty, které selhaly nebo se je podařilo překazit, se dá mluvit o nové evropské frontové linii. Jedna kapitola je vyhrazena internetu, spojovacímu článku zásadního rázu. Konstatuje se, že většina současných atentátníků nemá prakticky žádné kontakty s původní al-Káidou („centrálou“). Současný islamistický terorismus je beztvarý a nabyl podobu vágního „sociálního hnutí“. Loňského roku se začalo tvrdit, že „centrála“ se znovu probouzí. Sageman o tom pochybuje. Více by nás prý měla zneklidňovat rostoucí shoda samostatně působících džihádistů, teroristů na vlastní pěst, pohoršených válkou v Iráku a jejich schopnost se mobilizovat prostřednictvím internetu.

Válka v Iráku, poměřovaná mutacemi islamistického terorismu, je gólem Ameriky do vlastní branky. Také Sagemana nutí realita přidat se k táboru skeptiků. Irácká operace slouží dnes muslimům jako kardinální argument pro názor, že chamtivý Západ válčí s islámem. Má-li se takovému mínění účinně čelit, samotný boj s terorismem nestačí. Prohlubující se nedůvěra muslimského světa vůči USA zvyšuje riziko pro celý Západ a konflikt v hlavách se nebezpečně přelévá do činů. Podaří se tendenci zastavit a otočit? Pozitivně vedená kampaň mířící na srdce a mysl muslimů by mohla narovnat páteře umírněných a zbavit džihádismus slávy. Jako je džihád bez vedení a ve vlastní režii nebezpečný především z důvodu stávajícího rozpoložení muslimů, dá se čekat, že při změně atmosféry a naladění světa islámu džihád snáze skoná, otráven svým vlastním jedovatým poselstvím. Optimistická vyhlídka? V každém případě, diagnóza stavu zní docela rozumně. Zda se vítr obrátí, je jiná věc.