Právo být proti

Islamofobie je srovnatelná s antisemitismem, prohlásil generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Letos v dubnu na světové konferenci proti rasismu v Ženevě postavil rovnítko mezi nesrovnatelné. Semité představují jednu nebo několik etnických skupin. Být antisemitou znamená upírat lidstvu fundamentální celistvost („všichni bez rozdílu jsme v prvé řadě lidé“) a odmítat princip rovnosti všech lidských bytostí planety Země. Jedná se o formu rasismu, jež je nenávistná jako všechny ostatní.

Islamofob se staví proti náboženství, proti věroučným tezím, proti náboženským praktikám, nikoliv proti nějaké etnické skupině. Proč by se jeho počínání mělo zakazovat? V demokracii máme právo být antikomunisty, antiliberály… Proč bychom neměli mít právo být antiislámští nebo antikřesťanští? Snad proto, že všechny lidské bytosti jsou si rovny v právech  a lidskou důstojností? Nu a co? Znamená to snad, že všechna náboženská vyznání vyjdou nastejno? Že jsou fakticky rovnocenná? Samozřejmě že nikoliv.

Před několika lety byl souzen francouzský spisovatel Michel Houellebecq za to, co veřejně prohlásil: „Islám je nejhloupější náboženství“. Já takový názor nesdílím. Dodal bych, že různé náboženské sekty nabízejí podle mého soudu učení daleko omezenější. Leč jsem proti tomu brát komukoliv právo vyjádřit vlastní názor na islám. Proč bychom měli být nuceni navenek dělat, že všechna náboženství jsou stejně moudrá, zajímavá a hluboká?

V září 2006 se svět pozastavil nad tím, když papež Benedikt XVI. poukázal při své přednášce v Řezně na přednosti křesťanství vůči islámu. Vyvolalo to velkou aféru! Čeká se snad od nejvyššího představitele katolické církve, že bude vystupovat jinak? A ukažte mi muslima, který nestaví islám nad křesťanství? Podobných příkladů by se dala uvést celá řada. Jan Pavel II. připomněl v encyklice Veritatis Splendor, že podle katolické církve je ateismus „smrtelný hřích“, který vede k „věčnému zatracení“. Takový názor mě zarmucuje. Leč mám kvůli němu jít k soudu s žalobou na ateofobii?

Nedávno byl ve Francii propírán případ poslance za vládní stranu, který byl odsouzen za homofobii. Prohlásil, že homosexualita je „morálně pokleslá“. Pravda, rozsudek byl posléze v odvolacím procesu zrušen. Ani v tomto případě bych se žalovaným nesouhlasil. Leč jsem jako i jiní překvapen, proč se z takového výroku dělá skandál nebo přečin. Cožpak nelze veřejně vyjádřit názor, který má věroučný základ? I když se mi zdá, že označovat praxi homosexuality za „hřích“ je pěkná hloupost, není to u velkých světových náboženstvích nic ojedinělého. Je třeba jim kvůli tomu zakázat veškerou homofobii? Anebo by se takový úmysl pokládal za religiofobní?

Dejme si pozor, abychom se nestali otroky nejrůznějších fobií. Pokud se přičítá hodnota všemu, nemá hodnotu nic. Odmítat veškeré odmítání, nenávidět každou nenávist, to může vést akorát k nihilismu. Něco takového by naše demokracie paralyzovalo a posléze trvale umrtvilo. Máme právo být proti, stejně jako máme právo nenávidět, pokud takový boj či taková nenávist míří na ideje. Uděláme-li si ovšem terče z lidských bytostí a začneme-li tvrdit, že ti či oni jsou na nižším stupni vzhledem k ostatním, jde o něco jiného.

Názor, že homosexualita zkracuje na právech a důstojnosti, není pouze hloupý. Pokud se homofobie dostane do této polohy, stává se rasismem. Uvádí v pochybnost principiální zásadu, podle níž je lidský rod pouze jeden a všichni patříme do jedné celistvé lidské rodiny. Proto si homofobie zasluhuje být souzena a odsouzena. Samozřejmě, že totéž platí pro případ, kdyby muslimové byli označeni za něco horšího než křesťané nebo ateisté. Nazve-li se něco takového islamofobií, budiž. Ale pak je třeba pro ty, kteří jsou proti islámu, najít jiný název. Zda mají nebo nemají pravdu, nemá řešit stát, ani justice. Takovou otázku, ať si zodpoví každý sám.

Nesázejme na polickou korektnost. Nepodléhejme tyranii ušlechtilých citů! Všichni lidé jsou si navzájem rovni v právech a nárokem na důstojnost, ale všechny názory nejsou rovnocenné. Právo být proti se řadí mezi práva každého z nás.