Poselství z Damašku

Nazývali ho „teroristou bez tváře“. Než se  k atentátům spáchaným 11.září 2001 přihlásil Usáma ibn Ládin, soudily americké tajné služby, že je má na svědomí právě on, Imád Mughníja. Do té doby držel primát v počtu zabitých Američanů při islamistických atentátech po celém světě. V úterý 12. února jeho pozemská pouť, za níž se táhne velká skvrna lidské krve, skončila. S čím kdo zachází, tím také schází. V Damašku ho o život připravil výbuch nálože umístěné v jeho terénním Mitsubishi.  

Jeho smrtící bilance je nemalá. Sebevražedné atentáty v roce 1983 vedené proti americkým a francouzským kasárnám v Bejrútu . Přes tři stovky mrtvých. Americká ambasáda v Bejrútu v témže roce. 63 mrtvých. Únos letadla společnosti TWA na lince Athény-Řím v roce 1985. Jeden chladnokrevně zavražděný pasažér a jeho tělo vyhozeno na letištní plochu. Únosy občanů západních zemí v 80. letech v Libanonu. Byl mezi nimi i mladý francouzský arabista Michel Seurat. Dodnes není jasné, proč a jak zemřel. Za to, že znal arabskou kulturu, jazyk, islám a muslimy a dovedl o nich rozumně a věcně mluvit? Na Seuratovy ostatky se mělo údajně náhodou narazit teprve v loňském roce. Mughníjovu vizitku nesou i protiizraelské a protižidovské atentáty spáchané v Argentině v roce 1992. Izraelská ambasáda – 29 mrtvých, židovské náboženské středisko v Buenos Aires -  85 zabitých. 

Jistě, nedělal to sám. Leč byl onou špičkou, bez níž dílo ani nepočne, ani není dovršeno. Koordinátor, plánovač, inspirátor. Není třeba dělat bůhví jaký průzkum, aby se zjistilo, kdo za ním stál. Ti, kteří ho podporovali a využívali, dávají dnes veřejně najevo smutek. V Teheránu, kde se jeho smrt připisuje „státnímu terorismu“ Izraele, prohlásil ministr zahraničí, že Imád Mughníja „popsal zlatým písmem jednu ze stránek dějin boje proti sionistickým agresorům a okupantům“. Sýrie, jež „teroristovi bez tváře“ poskytovala úkryt v damašské čtvrti největších zazobanců a téměř na dohled od budov svých vlastních tajných služeb, odsuzuje „hanebný teroristický čin“. A libanonská šíitská strana Hizbulláh, v níž jako číslo dvě měl Mughníja na starost vojenské a bezpečnostní záležitosti, mu vzdala hold slovy: „S velkou hrdostí oznamujeme, že významný aktivista džihádu a vůdce islámského odporu v Libanonu se stal zásahem izraelských sionistů mučedníkem“.

Po celou čtvrtinu století představoval Imád Mughníja klíčovou figuru ve spojenectví Íránu, Hizbulláhu a Sýrie. I když Izraelci oficiálně popírají jakýkoliv podíl na Mughníjově smrti, je jasné, že ji nelitují. Pro Izrael ztělesňoval jednoho z nejobávanějších protivníků. Ať je pozadí jakékoliv, likvidace „teroristy bez tváře“ uprostřed Damašku vrací lesk izraelské tajné službě. Napravuje její pověst pošramocenou ve válce v Libanonu v létě 2006, při níž se příliš nevyznamenala. Pro Hizbulláh, Syřany a Íránce je případ atentátu varovným signálem, že izraelská akceschopnost nepolevuje.

Ve válce tajných služeb jde o mimořádnou událost. Myslet si však, že akci připravili Izraelci samotní, je moc jednoduché. Na Mughníjovu hlavy vypsali Američané odměnu 5 milionů dolarů a honičky se účastnila i francouzská rozvědka. Nemělo by se opomenout ani na to, že k atentátu na „teroristu bez tváře“ došlo den před třetím výročím vraždy bývalého libanonského premiéra Rafíka Harírího. Připravili ji, jak známo, syrští agenti. Násilná smrt Imáda Mughníji obsahuje tedy podstatně širší poselství, než jaké se jeví na první pohled.